Kapitola sedmá

Na procházce

Všechny myšlenky se teď Silvii vracely, jako na největší zážitek, který na takovém místě ani vlastně nečekala.

Držela Ahmeda za ruku, pevně jí tiskla a procházeli se noční Prahou, byl podzim a byla ještě teplá noc a ona netrpělivě čekala na to, co tam on zažil.

Ale jistě že mu to vyprávěla několikrát, i on byl student, i on byl nedočkavý, až se s Kohénem Gadolem -vrchním veleknězem setká osobně, i on to chtěl vše zažít sám.

Podívala se mu do očí, zastavili se, nemusela říci nic dopředu, věděla, že to bude čekat, věděla, že v jeho černých očích nalezne jiskru zážitku, údiv, pochopení, pokoru a snad i obavu.

Dívali se na sebe hluboce asi minutu, pak Silvie vklidu odvětila “co říkal”?

Nemusel se ptát, na co se ptá, odpověděl hned.

“Říkal, že už jsme tam byli”..

“To ti řekl? Že jsme tam už byli”? “Ano.

” Hlubokým a vážným hlasem přisvětlil, sklopil oči.

“To snad není možné” obrátila Silvie oči v sloup, “to nechápu, nekritizují snad jiná náboženství, že si vykládají co chtějí a jak chtějí?

Nekritizují snad křesťanství a všechno na světě? Vždyť si to sám také vykládá jak chce.” “Ne, nekritizují.”

“To nechápu, Ahmede, miláčku, si tak tajemný, to přeci není možné, veškerá literatura o nich přeci dokládá, že kritizují.

Jak může říkat, že už jsme tam byli?

Je to všechno stejně nesmysl, vždyť je to absurdní, je to jen hypnóza, nic víc v tom neni, přemejšlela sem and tim tisíckrát, nedává to smysl”.

Silvie nyní zapochybovala, proč tam Ahmeda vlastně samotného posílala, neví s čím nyní přijde, ale je jí jasné, že v něčem radikálně změnil názor.

“Ahmí, rabínský judaismus odmítají proto, že podle jejich názoru vykládá pomocí talmudu starý zákon tak, jak se jim zachce, také kritizují křesťanství a islám, že dělá v jiné formě to samé, obracejí se na všechny další okolo a ukazují prstem a sami si říkají co a jak chtějí…”

“To je všude napsáno”, přisvědčil Ahmed…

Když tam Silvie byla sama naposledy, samaritánský velekněz jí uspal, nevěděla jak se to stalo, ale usnula a to co viděla jí dočista zmrazilo úsměv..

Velký černý pták přelétával nad hlavou, nebyl to snad ani pták, byl to možná člověk s křídly, monstrózní opeřenec, který působil jenom jako stín..