Nebylo těžké poznat, že je to Pavel. Zcela nehybný.
A nad ním se skláněla ona.
Baba Měňava.
„A kurva,“ vydechl Vincent téměř neslyšně, spíš pro sebe, bez očekávání odpovědi. Přesto sebou trhl, když se mu u ucha ozval Franzův hlas: „Baba Měňava.“
Čarodějnice mezitím odhalila svou pravou podobu.
Vedle postele stála nahá, nepřirozeně zkřivená postava. Tělo měla poznamenané stářím i něčím, co stářím být nemělo — kůže visela v záhybech, posetá temnými skvrnami, jako by ji něco zevnitř pomalu rozežíralo. Prsa měla povislá, tvář zbrázděnou hlubokými vráskami a hnisavými boláky.
Oči byly kalné, téměř vyhaslé, a přesto v nich zůstával nepříjemný, soustředěný klid.
Klid predátora, který už si vybral.
Oba mladíci ucukli od okenice, děsem neschopní slova. Když se vzpamatovali, znovu se ke škvírám přitiskli.
Čarodějnice stále stála nad nehybným Pavlem. Civěla na něj bez mrknutí, jako by byla sama součástí temnoty v místnosti. A Pavel… nehnul se.
„Co budeme dělat?“ zašeptal Franz konečně. Hlas měl suchý, napjatý. „Takhle ho tam nemůžeme nechat. Vysaje z něj všechno.“
Franz mlčel o zlomek vteřiny déle, než by měl.
„Budeme ji muset zabít,“ pronesl nakonec. Ale ani jemu samotnému ta slova nezněla jistě.
„A jak to chceš udělat?“ sykl Vincent.
Mezi lidmi v Černolesí se o ní vyprávělo už celé generace. Starší ročníky těm historkám věřily bez zaváhání, jako by nešlo o pohádky, ale o varování, která se prostě předávají dál, protože je příliš nebezpečné je zapomenout.
Vždycky to začínalo stejně: o ženě, která se objevuje na okraji lesa, když je člověk nejzranitelnější. O tichu, které v její přítomnosti zhoustne natolik, že i vlastní dech zní cize. A o tom, že si nevybírá náhodou — ale přesně ví, koho má sledovat.
Říkalo se jí Baba Měňava – ne nadarmo. Dokázala na sebe vzít podobu kohokoli, koho si zamanula. V některých verzích příběhu šlo jen o strašení dětí, aby nechodily samy do lesa. V jiných už to bylo vážnější — varování pro dospělé, kteří se vraceli pozdě z práce a raději zrychlili krok pokaždé, když se mezi stromy něco pohnulo. Občas se v těch historkách objevila i zmínka, jak ji zastavit. Nikdy ne jako jistý návod, spíš jako něco, co se šeptá u stolu potichu, když už je venku tma a v kamnech dochází dřevo.
Oba si ta slova vybavili téměř ve stejnou chvíli. Byla stará jako samotné Černolesí. „Pokud někdy na Babu Měňavu narazíš, neváhej. Nejdřív jí vraz nůž do srdce. A dokud se ještě hýbe, usekni jí hlavu. Jinak se zvedne znovu.“ Jenže mezi poslechem podobných příběhů v bezpečí a tím, co teď stálo pár metrů před nimi v živém, dýchajícím světě, zeje propast, kterou nedokázala vyplnit žádná zkušenost ani zdravý rozum. Ještě před pár dny by se té myšlence vysmáli. Teď ale stáli v lese, kde se z legendy stala skutečnost — a poprvé v životě si nebyli jistí, jestli vůbec existuje rozdíl mezi tím, čemu se říká báchorka, a tím, co člověka dokáže zabít.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!