„Fakt? To jsem netušil,“ procedil Vincent sarkasticky skrz zuby. „Co kdybys mi to raději vytáhl?“
Franz souhlasně pokýval hlavou a bez řečí sáhl do batohu, odkud vytáhl šátek. Ruce se mu mírně třásly, ale snažil se to nedávat najevo. Sroloval ho, odložil stranou a teprve potom se natáhl k Vincentově ruce, aby z ní vytáhl zabodnutou třísku.
„Bude to bolet,“ řekl tiše.
„Co mě nezabije, to mě posílí,“ řekl Vincent a vybídl Franze, aby se dal do díla.
Mladík třísku pevně uchopil a jediným plynulým pohybem ji vytáhl. Vincent přitom tiše sykl, ale nevykřikl. Krev se okamžitě rozlila po celé ruce. Franz proto neváhal — ránu okamžitě přitiskl připraveným šátkem a pevně ho omotal kolem dlaně.
„Mělo by to držet. Ale budeš si to muset pak nechat ošetřit pořádně.“
Vincent přikývl, tvář staženou bolestí.
„Kde ses tohle naučil?“
„Klára chodila na zdrávku,“ odpověděl Franz tiše.
„Jasně,“ ušklíbl se Vincent slabě. „Takže obvazy jo… ale anatomii jste evidentně přeskočili.“
Franz se tomu musel zasmát. Napětí, které bylo celou dobu ve vzduchu cítit, jakoby na okamžik opadlo. Najednou byli oba zpátky ve vesnici, popíjeli pivo a klábosili o fotbale. Chata ani Baba Měňava jako by v tu chvíli přestaly existovat. Byl to jen krátký okamžik, ale stačil, aby jim dodal odvahu.
„Pohneme s tím, dostávám žízeň,“ řekl Franz s úsměvem na rtech.
„Jasná páka, když si mákneme, na snídani jsme v Černolesí.“ odpověděl mu odhodlaně Vincent.
Dali se znovu do práce. Když Franz oddělával poslední desku, dával si pozor, aby nedopadl jako Vincent.
„Tradá!“ zvolal potichu a pobídl Vincenta, aby nahlédnul dovnitř. Cesta byla konečně volná.
Vincent na nic nečekal. Přešel blíž a lehce se naklonil k oknu. Staré, ztrouchnivělé okenice byly poseté spárami a dírami. Našel tu největší a přiložil k ní oko.
Uvnitř se nacházela prostorná, spoře vybavená místnost. Uprostřed stál stůl, na němž hořela svíčka, jejíž slabé, mihotavé světlo jen stěží proráželo šero a odhalovalo interiér chaty. Celý prostor se topil v temnotě, která se držela v rozích jako něco živého. Přesto bylo možné rozeznat v pravé části chatrnou skříň plnou starých knih. Vedle ní se krčil druhý stůl, pokrytý zažloutlými lejstry, papíry a několika sklenicemi a baňkami, jejichž obsah nebylo v přítmí možné rozpoznat.
Na druhé straně místnosti stála stará postel s masivním čelem — a na ní někdo ležel.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!