Pohodila jsem hlavou a řekla mu:
„K tobě se ani nepřiblížím.“
Podívala jsem se na Normana – jeho zmučený vzhled mi naháněl strach. Jeho nos byl rozbitý, pusa nateklá, vousy zakrvácené a celé jedno oko mu zalévala temná modřina. Snažila jsem se skrýt svůj šok, když jsem se ho opatrně zeptala: „Co se ti stalo?“
Norman na mě pohlédl prázdným pohledem,zabručel: „To ti pán neříkal?“
Zakroutila jsem hlavou:
„Neřekl mi vůbec nic. Tak mi to řekni ty,“ naléhala jsem.
Norman si mě chvíli mlčky měřil,zeptal se: „Je tu někde u obra moje dcera?“
„Ano, je tu,“ odpověděla jsem tiše. „Přišla za tebe obra prosit, aby tě pustil. Ale on jí to odmítl … a asi ani ji nepustí. Řekl,že je to jeho nová společnice.“
Norman si zlostně odfrkl:
„To je jen kvůli tobě!”Sklonil hlavu a zamumlal: „Kdybys mi včera nezmizela, tak tu nejsme!“
Zeptala jsem se šokovaně:„Obr tě za to zmlátil?“
Norman se zle zasmál. „Ne. Chceš vědět, kdo mě takhle zřídil?“
„Ano,chci to vědět,“ řekla jsem okamžitě, zvědavost mě poháněla.
Norman ukázal na lahev u mříží: „Podej mi pití.“
Chtěla jsem protáhnout ruku a podat mu láhev, ale Zolty mi ji vyrval z ruky.
Posměšně zahučel:„Tohle není pro Normana!Jestli chce pít, dám mu vodu.“
Norman se ztěžka postavil, až mu zapraskaly kosti, a zamračil se. Zlost a zoufalství v jeho očích byly hmatatelné, zašklebil se a odfrkl:
„No fuj, vodu? To je k pití možná tak pro tebe, ty obludo! Dej mi okamžitě tu flašku, jinak jsi mrtvý!“
Zolty se jen zasmál a posměšně odpověděl:
„Mrtvý jsi leda ty!“
Norman zasyčel:
„Ty jsi první na mém seznamu smrti! A nic na tom nezměníš!“
Přistoupil ke mřížím, zalomcoval jimi a zařval:
„Však já tě dostanu – dřív nebo později. A na to,že jsi pod ochranou pána se nespoléhej!Dopřeju ti tu nejhorší smrt, ty odporný Zoltygu!“ Pak se otočil na mě,jeho pohled byl plný nenávisti,zle řekl:,,Kdyby nebyla u obra má dcera,tak tě tu na místě zabiju!”
Bylo mě s Normanovy blízkosti zle,úplně na mě šly mdloby,oddálila jsem se od něho,jak nejvíc to šlo a řekla mu:,,Raději se ke mně nepřibližuj!”
Norman na to zabručel:,,Co jsi to říkala?”
Najednou se ke mně vrhl,chytl mě pod krk a pohrozil:,,Neopovažuj na mě cokoliv zkoušet!Stačí,že jsi očarovala Morana!Nechápu,co jsi s ním provedla?Nikdy dřív takový nebyl!K vůli tobě se nechce oženit s mou dcerou,k vůli tobě se chová tak hloupě!A nikdy před tím se na nikoho tak nedíval…jako na tebe!Ale počkej!Přesvědčím pána,aby udělal s tebou to,co měl už dávno!Porušila jsi zákaz a na víc i zmátla pána,ale tohle ti jen tak neprojde!Budu trvat na tom,aby tě zapověděl a zapečetil tě v nepropustné truhle-do odpadní jámy s tebou!To si zasloužíš!”
Po těchto zlých slovech mě pustil a pomalu se zhroutil k zemi,padl přede mnou,jako mrtvý!Vytřeštěně jsem na něho zírala a nechápala,co to o mě právě říkal?Řekla jsem vystrašeně Zoltymu:,,Myslím,že Norman zemřel!”
Zolty zakroutil hlavou a protivně se ušklíbl:,,Ten tak!Takovou radost,aby už zemřel by nám neudělal!”
Hlasité předčítání