15.
Sora seděla v křesle, hlavu v dlaních a snažila se pochopit a vstřebat, co právě slyšela.
Její ochrnutý bratr, který před několika hodinami zemřel, teď seděl naproti ní v těle cizího, očividně zdravého a nade vší pochybnost živého muže. Znělo to naprosto šíleně a dle zdravého rozumu by ho měla co nejdříve vypakovat z domu a být ráda, že se z tohoto vyšinutého šílence nevyklubal agresivní vyšinutý šílenec. Mělo to ale háček. Pověděl jí tolik věcí a detailů z jeho i jejího života, že nebylo možné, aby je někde jen tak získal. A co bylo ještě zvláštnější, někde uvnitř cítila, že je to opravdu on, že mu může věřit.
„Co teď chceš dělat?“ zeptala se. „Co chceš abych já udělala?“ Damin pokrčil rameny: „Nevím…asi bych měl jít do nemocnice. Ale…nechci tam jít sám, víš?“ „Dobře. Dobře. Dobře. Půjdu s tebou. Bože…“ Sora opět schovala hlavu do dlaní a přemýšlela, jestli se nezbláznila. Potom se opět podívala na Damina a zakroutila vyčítavě hlavou.
„Proč? Proč se to děje? Copak nestačilo to, co se stalo?“ zeptala se skoro plačtivě.
„Já nevím…opravdu nevím.“ odpověděl stejně nešťastně Damin. „Ale poprosím tě ještě o něco…“ Sora se na něj tázavě podívala a Damin tiše pronesl: „Nemáš něco k jídlu, prosím?“
* O pár minut později seděl Damin u stolu a srkal teplou polévku. Čím víc jedl, tím víc si uvědomoval, jak velký má hlad. Jeho žaludek se pomalu plnil, po těle se mu rozlévalo příjemné teplo, ale toho divného pocitu nejistoty a vnitřního napětí se nezbavil. Odložil lžíci do prázdného talíře a odhodlal se kousnout do dalšího kyselého jablka.
„Je moc dobrá, děkuju…“ začal opatrně. „A jak se má Infel? A Puli?“ zeptal se přiškrceným hlasem a trochu s obavami pohlédl na Soru, která seděla naproti němu.
„Jak asi myslíš?“ vybuchla podrážděně Sora, vstala a rozhodila rukama. „Vykašlal ses na ně, nechal jsi je být, tak proč se vůbec ptáš? Vždyť ti to může být sakra jedno.“ Ale když viděla jeho zkroušený výraz a slzy na krajíčku, přece jen mírněji dodala: „Mají se dobře. Jsou zdraví a Puli pěkně roste.“ „A Infel…má někoho?“ zeptal se opatrně Damin, který po Sořině odpovědi znatelně pookřál.
„Damine…“ začala neochotně Sora. „Ano, má někoho. Cos čekal.“ „Dobře. Díky.“ řekl tiše Damin a začal zamyšleně zkoumat zbytky polévky v talíři.
„Není zač.“ odvětila suše Sora. „Tak pojedeme? Ráda bych tohle měla konečně za sebou. A počítám že ty taky.“ Damin mlčky přikývl a vstal od stolu.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!