25.
Doktor Princep se mezitím vydal lesní cestou směrem k silnici. Toto extempore s jeho únosem ho velice mrzelo. Jeho neotřesitelná pozice pána situace dostala povážlivé trhliny a on usilovně přemýšlel, kde udělal chybu. Nakonec usoudil, že příliš spoléhal na svoji nedotknutelnost a byl až moc suverénní. Umínil si, že nic takového se už nestane.
Po chvíli uslyšel zvuk motoru a hned nato se mezi stromy objevil černý taxík. Princep se po dlouhé době nepatrně usmál a v duchu děkoval Daminovi, že ho zapomněl prohledat a nechal mu tudíž jeho telefon.
„Adresa číslo dvě.“ To jediné doktor pronesl, když usedl na zadní sedačky taxíku.
Vepředu seděli dva muži a bez jakýchkoliv dalších otázek se auto zase rozjelo.
* Infel zrovna vybírala ze schránky dnešní poštu, když kus od jejího domu zastavilo cizí auto. Nevěnovala mu pozornost, ale pak se přece jen ze zvědavosti podívala, kdo z něj vystupuje. Překvapilo ji, když viděla Soru s cizím mužem, ale jako obvykle na ni přátelsky zamávala. Když viděla její výraz v obličeji, přestala se usmívat a netrpělivě čekala, až k ní přijde.
„Ahoj Infel, pojď prosím tě dovnitř.“ Sora ji chytla za ruku a táhla do dveří.
„Ahoj, dobře…“ zakoktala zmateně Infel a zkoumavě si prohlížela nervózního chlápka, který je následoval.
„Kdo to je?“ zašeptala Infel Soře do ucha, když za sebou zavírala dveře. „A co se stalo?“ „Tomu asi neuvěříš…“ odvětila s povzdechem Sora. „Tomu neuvěříš…“ Damin mezitím nespustil s Infel oči. Měl tisíc chutí ji obejmout a zlíbat ji, ale věděl, že by to teď asi nebyl nejlepší nápad.
„Posaďte se…a omluvte ten nepořádek. Nějak jsem ještě neměla čas…“ řekla rozpačitě Infel, když je usadila ke kuchyňskému stolu. „Dáte si něco?“ „Ne, díky.“ řekla rychle Sora. „Jsi tu sama?“ „Jo…Puli je ve školce a Proco v práci. Já mám dnes volno.“ „Výborně.“ oddechla si Sora. „Pokusím se ti něco vysvětlit. Bude to znít šíleně, ale věř mi prosím. A vlastně bych vás měla představit. A radši se posaď. Tohle je…“ Soru uprostřed věty přerušil hluk zvenčí. Všichni tři se jako na povel zvedli a podívali se ven.
„Do prdele, kde se tady bere?“ utrousil vztekle Damin, když za oknem spatřil doktora Princepa v doprovodu dvou mužů.
„Infel, můžeme se někde schovat? A nikomu prosím neříkej, že jsme tu byli, ano? Je to důležité.“ prosila Sora.
Infel přikývla a odvedla je na chodbu, kde otevřela malou komoru plnou ložního prádla a oblečení, úhledně poskládaného v poličkách. Damin i Sora se při troše snahy vtěsnali do prázdného prostoru, Infel za nimi zavřela a pro jistotu i zamkla a klíč schovala do kapsy.
Přesně v ten moment zazvonil zvonek. Infel šla otevřít a podle očekávání stála tváří v tvář doktoru Princepovi a jeho doprovodu.
„Dobrý den, doktor Princep, těší mě.“ představil se Princep a se zdvořilým úsměvem zkoumavě hleděl na Infel. Ta si ho chvíli prohlížela, pak udělala úkrok stranou a uvolnila cestu do domu.
„Dobrý den. Prosím.“ řekla stručně, vytáhla z kapsy klíč a ukázala prstem na komoru, kde se se zatajeným dechem ukrýval Damin a Sora. Doktor Princep s úsměvem kývnul hlavou a obrátil se ke dvěma mužům, kteří ho doprovázeli: „Prosím pánové. Pokud možno v klidu. Oba potřebujeme dostat do nemocnice živé.
Tedy alespoň číslo 487.“ Poté se odvrátil a vytáhl z kapsy telefon, ze kterého odeslal krátkou zprávu: PŘENOS ČÍSLO 488 POTVRZUJI JAKO ÚSPĚŠNÝ. PŘENOS ČÍSLA 487 BUDE DOKONČEN PO PŘEVOZU OBJEKTŮ DO NEMOCNICE.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!