19.
Damin a Sora jen mlčky pokývali hlavou na znamení souhlasu a oběma se v hlavách honili různé myšlenky. U Damina převažovala dychtivost se konečně dozvědět, co se stalo a proč. Sora byla stále zmatenější a přemýšlela, jestli se přece jen nestala obětí krutého žertu, nebo spiknutí šílenců.
Princep se pohodlně usadil a začal znova mluvit, nespouštěje při tom oči z Damina a Sory: „Tak tedy k věci. Budova, ve které teď sedíme, není jen nemocnice. Je to také sídlo jedné, řekněme organizace o jejímž fungování ví pouze pár lidí na světě. A já ji řídím, tak jako ji řídilo už pár mých předchůdců. A naším cílem není nic menšího, než udržovat chod světa v pořádku. Asi jste si všimli, že za posledních pár desetiletí se mnoho věcí změnilo k lepšímu.
Ubývá válek, ekonomických krizí, diplomatických roztržek a i těm nejchudším zemím se začíná dařit lépe. A to především naší zásluhou.“ Princep se odmlčel, aby poslední větě dodal patřičný důraz. Tázavě se podíval na své hosty, ale když nezaregistroval žádný náznak dotazu, nebo komentáře k jeho dosavadní řeči, pokračoval dál: „Před desítkami let jsme totiž přišli na způsob, jak měnit chod dějin. Pomalu, nenápadně a téměř nenásilně. A v posledních letech jsme tuto metodu dovedli téměř k dokonalosti. Můžu pokračovat?“ Damin i Sora mlčky kývli hlavou. Vstřebávali doktorova slova a jakkoliv jim přišla šílená, jeho mluva a vystupování vypovídali o tom, že pokud je ten člověk blázen, tak velmi kultivovaný a inteligentní. Doktor Princep tedy pokračoval: „Známe totiž způsob, jak ovlivnit myšlení lidí. Tedy jednotlivců. A to těch důležitých, kteří svými činy zásadně ovlivňují celosvětové dění. Nebudu vás unavovat detaily, ale jde v podstatě o to, že každý člověk vysílá jakési unikátní vlny nebo signály. Ty pochopitelně nejsou vidět a pouze my máme technologii, která dokáže tyto vlny identifikovat, zaměřit a my se tak jejich prostřednictvím můžeme spojit s jakýmkoliv člověkem – přesněji řečeno, s jeho vědomím. K tomu potřebujeme pouze znát jeho DNA, která má s těmito vlnami spojitost.“ Zatímco Damin mlčky poslouchal a snažil se přijít na to, jakou roli hraje v tomhle příběhu, Sora to nevydržela a doktora nervózně přerušila: „Promiňte, ale chcete říct, že jakýmsi vaším přístrojem zaměříte nějaké lidi a pak jim říkáte, co mají dělat?“ „Není to bohužel tak jednoduché.“ usmál se doktor Princep. „Zaprvé potřebujeme ten vzorek DNA. To v dnešní době není příliš velký problém a hodně nám pomáhá, že pracujeme pod záštitou nemocnice. Za druhé nemůžeme vědomí jiných lidí ovlivňovat jen tak, přímo. Potřebujeme k tomu vědomí jiného člověka. To je pochopitelně nehmotné, ale v naší laboratoři s ním dokážeme pracovat, pomocí velmi složitých mechanismů ho dokonce jakýmsi způsobem naprogramovat a poslat do vědomí člověka, ve kterém se usadí a začne vykonávat onen naprogramovaný úkol. Ten člověk jinak normálně funguje, chodí do práce, tráví čas s rodinou, jí, spí a v podstatě nic zvláštního nepozoruje…jen dělá do jisté míry to, co chceme my.“ „Doktore, promiňte, ale…“ přerušila ho náhle Sora. Než ale stačila doříct větu, přerušil ji opět doktor Princep: „Samozřejmě, je to pro vás neuvěřitelné a vy zřejmě chcete nějaký důkaz. A ten sedí vedle vás. Na další prosím ještě chvíli vyčkejte.“ Ale jestli je to pravda…jak můžete…. kdo vám k tomu dal právo? Jak můžete rozhodovat o tom co je a není dobré?“ zeptala se důrazně Sora.
„O tom nerozhodujeme my, madam“ nenechal se vyvést z míry Princep. „Ale opět technika. Máme ty nejvýkonnější počítače s přístupem do všech archivů, sociálních sítí, zpravodajských serverů a komunikačních kanálů. Tyto počítače provádí neustálé analýzy a simulace. A díky tomu dokážeme vysledovat rizika a nebezpečí ještě dříve než vzniknou.
Nemůžeme a také nechceme se stát spasiteli, kteří napraví křivdy a bezpráví ve světě.
Nemůžeme zastavit války, krveprolití a hladomory. Ale můžeme zabránit těm budoucím.
Nebo alespoň velké části z nich.“ „Já…nějak nevím co říct.“ vysoukala ze sebe Sora. „Jenže co s tím má společného můj bratr?“ Doktor Princep si promnul unavené oči a pokračoval: „Jistě, váš bratr. Jak jsem říkal, k navázání spojení a předání instrukcí potřebujeme krom znalosti DNA také vědomí nějakého člověka, které můžeme použít k našim účelům. Má to bohužel jednu nevýhodu a stinnou stránku – abychom mohli extrahovat vědomí, musí jeho nositel zemřít.“
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!