24.
Když vystoupili z výtahu, ovanul je typický chlad a pach podzemního parkoviště.
V jeho šeru se rychle zorientovali a zamířili k východu. Na svoje možnosti šli poměrně rychle, přesto jim asi minutu trvalo, než se octli před východem pro chodce. Damin se natočil k Soře: „Vem si klíče a přijeď s autem. Mám je v kapse.“ Sora chtěla zaprotestovat, ale když viděla Daminův napjatý výraz, rozmyslela si to, nahmatala v kapse klíče a rozběhla se ven. Damin čekal s Princepem před sebou a nervózně se rozhlížel. Doktor trpělivě a mlčky čekal, jen se občas pokusil poněkud narovnat ztuhlou ruku. Po pár minutách, které se pro Damina neskutečně vlekly, se ozval zvuk auta. Za volantem seděla Sora a poněkud nejistě zaparkovala u východu. Jako zázrakem nikde nebyl žádný chodec ani řidič a tak mohli zcela nerušeně a hladce nastoupit. Sora zůstala za volantem a bojovala s nastavením sedačky, protože teď sotva dosáhla na pedály. Damin s doktorem se nasoukali na zadní sedačku, což nebylo příliš jednoduché a pro doktora vcelku bolestivé, protože měl celou dobu ruku zkroucenou pod svými lopatkami a velice ostrou čepel pod žebry. Ta mu ostatně už na několika místech kůži prořízla, nicméně vše snášel mlčky a bez stížností.
Když se usadili a auto se rozjelo, Sora nevydržela a zasypala Damina otázkami: „A kam to vůbec jedeme? A co hodláš dělat? Co bude s ním? A kdo mě chtěl zabít?“ Damin unaveně vydechl a ve stručnosti Soře vylíčil, co zjistil. Nejdřív jí však řekl, aby zajela s autem na okraj města. Ujeli ještě pár set metrů po zašlé lesní cestě a tam doktora beze slova vysadili. Damin ještě ve zpětném zrcátku pozoroval, jak si protahuje ruku a pozoruje odjíždějící auto.
„Fajn, to by nám mělo dát trochu času“ řekl Damin.
„Času na co? Co chceš dělat? Uvědomuješ si, do čeho mě to zatahuješ?“ rozohnila se Sora.
„A uvědomuješ si sakra, že kdybych tohle neudělal, tak jsi teď už mrtvá?“ uzemnil ji Damin.
„Ne, protože tomu všemu prostě pořád nemůžu uvěřit, tohle je snad zlej sen!“ Sořin hlas se zlomil a přešel v tiché, tlumené vzlykání. V autě chvíli nastalo ticho. Přerušil ho až Daminův dotaz: „Kam to jedeš? K tobě domů nemůžeme, tam nás určitě budou hledat.“ „Tak kam?“ zeptala se napůl vztekle, napůl zoufale Sora.
„Jedině…k Infel. Aspoň na chvíli. Chci ji vidět a vymyslíme co dál.“ „Ale to…dobře, jak chceš.“ rezignovaně odvětila Sora a jejich auto nabralo nový kurz.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!