Nejhorší na tom všem je, že mě osobně (na rozdíl od mého pokřiveného otce) by nikdo netrápil, neodsuzoval (nebýt těch mistrných manipulantů)!!!
Nikdo v životě na mou maličkost nepůsobil tak odpudivým přívalem hnusu, jako on… Ani ty učitelky, které mi “zařídily” opravdu velikou újmu na zdraví!!!
Je mi líto, že k jeho osobě chovám až natolik negativní emoce, avšak způsobil si to sám, svým chováním, svým přístupem! Měl mě vychovávat, milovat, chránit! Ale hlavně, měl o mě pečovat!!!
Jinak ve vztahu k ostatním lidem bývám povětšinou velmi altruistickým a laskavým člověkem…
Kdybych mému otci sdělila, že jestli mi ještě jednou zavolá, zabiju se, jsem si stoprocentně jistá, že by to i přesto udělal! Myslíte si, že takto vypadá pravá láska???
Ano, nevyužívám již bohatého jazyka českého, abych Vás okouzlila!!! Proč??? Nechci, aby celé pojednání ztratilo svou autentičnost!!!
Většinou právě ty “nejobyčejnější věci” bývají zároveň těmi nejupřímnějšími, což mě opět přivádí k hlubokému zamyšlení ohledně otázky: ,,Proč vlastně tolik bazírujete na tom Vašem pomyslném IQ???”
,,Blbec není člověk, který má nízký inteligenční quocient, tudíž může být v mnoha ohledech méně chápavý, blbec je člověk, který je naopak velmi inteligentní a chová se jako blbec.”
A kdyby přeci jen někoho z Vás, chytráků napadlo, že když já jsem zradila svou sestru, též k ní nemohu chovat pravou lásku, musím podotknout následující – můj otec se mohl “SVOBODNĚ” (i správně) rozhodnout, bez nátlaku, manipulace, bez všech těch “serepatiček” kolem (ve všech směrech)!!! 😉 Bez mučení!!! 😉
Já se bohužel dobře opravdu rozhodnout nemohla, bylo toho už moc… Bylo toho na mou osobu naloženo tolik, že to hraničilo téměř s neúnosností… Ale to slovo – téměř! Ano, za jiných okolností bych jednala zcela jinak… Stačilo by, kdyby celá ta situace nebyla směřována na mé já, stačilo by, kdybych nebyla pod tak velkým tlakem, kdybych byla i ve stavu nouze milována a podporována! Kdybych nebyla takový “paličák”, egoista! Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáte pravého přítele! Já byla v takovém srabu, cítila se sama, až jsem na malou chvilku i na Boha zapomněla, podle toho následně jednala! Neboť Bůh je láska! Já ji ovšem na přechodnou dobu ztratila! Jenže opravdový cit nemůže nikdy definitivně zaniknout, pouze (dočasně) částečně ochladnout! Avšak já též v tu dobu opomněla, že jsem něčí přítel, zanevřela následně na pravý význam lásky, jelikož jsem přestávala věřit v dobro a zároveň v to, že by mohlo nakonec vše dobře dopadnout!
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.