Povídka

Ohrožené přátelství
Četba díla zabere cca 11 min.

Vstala jsem,Kuba u dveří zvedl hlavu a podíval se na mě. Tak jsem mu řekla:,,Víš Kubo,budu muset pryč,tak mě neprozraď,prosím neštěkej,jo?“

Pes vstal, šel ke mně,vyskočil na sedačku a spokojeně se tam usadil,tak jsem pejska chvíli hladila,pak vstala ze sedačky,svlíkla půjčený oblečení a oblíkla si svoje usušený bílý šaty. Kuba mě pozoroval,ale ze sedačky se ani nepohnul,byla jsem na to ráda,zamávala jsem mu a zavřela za sebou dveře od chaty,snad se na mě nenazlobí,že jsem zase zmizela bez rozloučení?!

Šla jsem dolů,lesní cestou k jezeru,u jezera zavolala na Bojku:

,,Bojko,kde jsi,prosím ukaž se mi!“

Ale neukázal se,tak jsem šla okolo jezera až k vysokým břehům,dívala se,kde asi by mohla být ta Bojkova houpačka?Když se najednou ta houpačka objevila přímo přede mnou!To se mi líbilo,sedla jsem na houpačku a čekala,až se Bojka objeví!Když se u mě objevil,měla jsem s toho velkou radost,Bojka možná taky?Nevím,sice se usmíval,ale možná jen proto,že se těší,až se s ním pohoupu,skočíme do vody,pak do víru a bylo to super! Podíval se na mě,zeptal se:

,, Chceš ještě jednou?“ Nevěděla jsem,co na to hned odpovědět,tak Bojka řekl:

,,Tak né,no nevadí,tak zase příště,ano?“

Kývla jsem:,, Jo, zase příště!Díky moc,že jsi mě zachránil,když jsem se topila!“

Bojka se usmál,řekl:,,Není zač,rádo se stalo!“

Pak jsme se na sebe chvíli dívali,Bojka zklamaně řekl:,,Pro mě je moc nebezpečný se s tebou přátelit,víš proč?“

Kývla jsem:,,Asi vím,vidíš mi v očích obra?“

Bojka na to povzdechl,řekl: ,,Já se obra moc bojím,nechci s ním mít vůbec nic společného!Už jednou mě málem dostal kvůli zlým Pijavicím!Je někdy moc těžký se vyhýbat všem obřím odchytávačům,je mi to moc líto,že zrovna ty musíš patřit k obrovi!“

Smutně jsem řekla: ,,Promiň Bojko,taky je mi to moc líto!Nechci tě nijak ohrozit,nechci,aby ti obr k vůli mě ublížil,tak asi raději půjdu!“

Bojka mě objal, řekl:,,Ale když se zase budeš chtít zhoupnout a zatočit ve víru a propadnout skrz,tak víš,kde mě najdeš,nechal bych tě u sebe ještě usušit!“ ,,Díky,ale myslím,že bude lepší,když už se rozloučíme!“

Řekla jsem i když mi s toho bylo moc smutno! Tak jsme se rozloučili,Bojka zmizel do své skrýše a já se vydala cestou dál do Podzemní říše!

Na návštěvě u krále Silvera v Podzemní říši

Zabloudila jsem na pro mě už známé náměstí podzemní říše,zamířila jsem ke stříbrné soše krále Stříbrňáka. Dívala jsem se kolik moc vyhořelých svíček tu přibylo,když v tom se v dálce objevil průvod. Plecháči kráčeli před královským vozem,na voze seděl král uprostřed dvou princezen,za vozem byly dvě věštkyně a za nimi ještě další plecháči,zastavili u fontány a král seskočil s vozu a vydal se v doprovodu dvou plecháčů ke stříbrné soše,zapálil tu svíčku,pak si mě všiml,jak tu stojím,usmál se na mě,řekl:

,,To je ale milé překvapení,tebe bych tu nečekal,vůbec jsem nemyslel,že jsi ještě mezi živými!“

Přiblížil se ke mně,potichu se zeptal:

,,Utekla jsi obrovi?Nevíš co je s Ohynem?Věštkyně tvrdí,že ho obr tak moc udolal,že s něj nezbyl žádný plamen,jen šedý kouř!Obr mi na otázky,co je s Ohynem nic neodpoví,já se tak dlouhý čas marně snažím od někoho dozvědět víc!Cokoliv o Ohynovi!Ale zůstávám bez odpovědí!Vezmu tě k sobě na návštěvu a ty mi prozradíš,co je s Ohynem,souhlasíš?“

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Vyznání krásné a sebevědomé ženy   Vždycky, když něco dělám, říkám si Horákov...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
K cíli  vede více cest ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
  Každé léto trávil Viktor na venkově u své babičky. Byl to statek poblíž lesa. Žádní s...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku