Povídka

Ohrožené přátelství
Četba díla zabere cca 11 min.

Vzal mě pod paži,tak jsem mu začala vysvětlovat:

,,Počkej Silvere,nechci,abys byl zklamaný,že ti toho o Ohynovi taky moc neřeknu! Víš,obr mě hodil do černé propasti a já tam docela na dlouho uvázla,ale než mě tam hodil,tak Ohyn stával u obra u dveří,byl smutný a utrápený,obr ho změnil,nechal ho procházet moc špatným ohněm,který Ohynovi měl zničit paměť,udělat s něj jen bezduchého otroka,který se bez obra nehne z místa,ale myslím,že Ohyn v sobě nějakou paměť i vůli přeci jen má,ale skrývá jí před obrem,nechce aby ho zas trápil!Nevím,jak Ohynovi pomoct,je mi to moc líto,snad na něco časem přijdu, až budu zpátky u obra,ale taky se mi za ním moc nechce,určitě příjmu tvoje pozvání,pokud se nebojíš,že by k tobě obr k vůli mě vpadl?“

Silver na všechno pokyvoval hlavou a pak se usmál a řekl:,,Obr už u mě dlouho nebyl,naposledy jak odnesl Ohyna!Pak jsem k obrovi jezdil jen já a do nekonečna ho přemlouval,ale marně,třeba konečně díky tobě se od obra dočkám odpovědí,které mi nedají spát,jsi přeci naděje a když jsi zpět,tak mě moc těší,že mám u sebe naději!“

Tak jsem byla po dlouhé době na návštěvě v podzemním paláci u krále Silvera!

Bylo pro mě moc krásný,sedět se Silverem u stolu a být v jeho blízkosti! Pak se stalo něco,co mě i Silvera moc překvapilo! Obr k Silverovi nepřišel, ale poslal pro mě Ohyna, aby mě od Silvera přivedl k Obrovi!Silver měl radost,že vidí Ohyna, ale Ohyn nedal na sobě ani trochu znát,že si na Silvera vůbec pamatuje!Když se objevil u Silvera,jen to zakouřilo,Ohyn se uklonil a jen řekl:

,,Pán mě posla,abych ji ihned přivedl!“

Ohyn na Silverovo překvapení nijak nereagoval…

Obr mě chce zpátky!

Ohyn mě vyzvedl do náruče,ani se na mě nepodíval a hned mě odnesl do Temnoviště k Obrovi do jeho hradu! Ínemak stál uprostřed černé síně, zahalený v černým plášti, když mě uviděl, jeho oči se rozzářily jako dvě jiskry v hluboké tmě. Bez váhání mě převzal od Ohyna, pevně mě sevřel ve svých mohutných pažích a s neobvyklou něhou si mě prohlížel.

,,Rád tě vidím ty,která obsazuješ moji mysl na tak dlouhý čas!“

,,Taky tě ráda vidím obře Ínemaku!“

Řekla jsem,ale docela to bylo těžký říct! Obr na mě zavrčel:

,,Tak jak,stačilo ti to v černé propasti,nebo se tam toužíš zase co nejdřív vrátit?“

Ptal se obr,když mě pořád držel v náručí a zblízka se na mě díval. Taky jsem se na něho dívala,ale neodpověděla mu! Nějak mi na to nešlo nic odpovědět!Jen jsem si schovala obličej do jeho pláště a rozbrečela se…

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
aneb o komunikaci ...
Může duch vyprávět svůj příběh? Proč by nemohl, když má komu? Ale, co když ho nikdo neusly...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Dálnice
Ráno na počátku léta byl provoz na příjezdu k dálnici hustý a vcelku plynulý, jak bývá obvykl...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Vláček
Třpytivý odlesk potoka přilákal unavenou dvojici, aby se osvěžila v chladném proudu lesního pram...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku