Povídka

Obr Ínemak a výprava krále Morana
Četba díla zabere cca 19 min.

Snímek obrazovky z 2025 04 12 15 35 20
Autor: Astra

1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊

Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do Temnoviště.

Ínemak mi poručil, abych se převlékla zase do černých šatů, které mi minule dal,ale vůbec se mi nechtělo. Seděla jsem na obří posteli, dívala se na obra, který stál zamyšleně u krbu a čekal, až se převléknu.

„Pozval jsem Morana na dnešní večer,“ řekl. „Chci si s ním promluvit. Tak ne, abys na něho zase tak zírala!“

Obr se na mě otočil. Když uviděl, že pořád jen sedím a nepřevlékám se, zamračeně řekl:

„Pohni sebou! Co tu jen tak sedíš?!“

Přistoupil ke mně a dodal důrazně:

„Slyšela jsi, co jsem říkal? Snaž se upravit, než přijde Moran!“

Kývla jsem tiše hlavou. Obr beze slova odešel z komnaty.

Osaměla jsem. Oblékat se do černých šatů se mi vůbec nechtělo-

Najednou se tu objevil Ohyn. Když viděl, jak jen tak sedím, šel mi beze slov pomoct s převlékáním. Chtělo se mi brečet. Objala jsem ho a zašeptala:

„Je mi v těch černých šatech nějak víc smutno.“

Ohyn se zasmál, odtáhl mě k popraskanému zrcadlu a začal mi upravovat vlasy.

„Raději toho nech,“ řekl. „Jestli nechceš skončit v hradním vězení.“

Otočila jsem se na něj:

„Kdybys věděl, jak jsou ty černé šaty nepohodlný a těžký, taky bys je nechtěl!“

Znovu se rozesmál:

„Nebuď ufňukaná! Važ si toho, že je pán na tebe hodný a dal ti nové šaty. Mně se ty šaty líbí. Jenže jsou pro ženy. Dovedeš si mě představit v takových šatech?“

Rozesmála jsem se:

„Tak jo, můžeme si to vyměnit. Ty mi dáš svoji zlatou sukni a já ti za ni dám ty černý šaty! Akorát by mi asi chyběl nějaký vršek…“

Ohyn se rozchechtal nahlas, zakroutil hlavou:

„Ty jsi zase bláznivá! Napřed fňukáš,jak je ti smutno a pak vymýšlíš hlouposti,no myslím,že jen k vůli těm šatům to ale nebude!Kdyby tě slyšel pán, tak tě rovnou zavře do vězení!“

„Ale nezavře!“ namítla jsem. „Vždyť ví, že bych mu s tama zmizela!“

Ohyn zahučel:

„To bych ti neradil.“

Najednou mi přišel protivný. Zazlobila jsem ho:

„Už se těším, až přijde Moran. Jak se na něho budeš zase tvářit!“

Ohyn se zamračil, šťouchl mě a zasyčel:

„Cože?! Jak to myslíš?“

Zasmála jsem se a se smíchem řekla:

„Budu schválně na Morana zase tak civět, abyste měli ty i obr na mě vztek. A možná mu dám i pusu! Taky si mu postěžuju, že musím mít tyhle protivný černý šaty. On mi určitě donese zase nějaký hodně průhledný, s velkým výstřihem – a ty si obleču radši než tyhle smuteční!“

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Disclaimer Jakákoliv podobnost dějů a postav s realitou, v tomto textu, je čistě náhodná. Histori...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Kapitola první: Kdo je kdo? Tři roky a tři marné pokusy byli hranou Johnovy trpělivosti. “Počas...
Charita
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Večerní vlak
Bylo sobotní odpoledne a Jiří Sokol hodlal celý dlouhý zbytek dne strávit toulkami starou Prahou, a...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Ať už se vám to bude zdát neuvěřitelné nebo ne, bylo to asi takhle. Přicházel jsem domů...
1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno