Povídka

Národní povstání
Četba díla zabere cca 14 min.

Aby tomu dodali patřičnou váhu, všichni natáhli zbraně a zamířili. V ten moment se po schodech přihnali dva úředníci. Jednoho jsem už znal, byl to ten skrček, druhý byl starší dlouhán. Jemu sako padlo dokonale. Vypadalo to, že jde o velké zvíře. Jakmile ho policejní vojsko spatřilo, udělali cestu přímo k narušiteli.

„Pane Čtvrtku! Dopustil jste se vlastizrady! Jste kolaborant! Chcete zničit náš dokonalý režim! A tohle v této zemi rozhodně nebude tolerováno. Ve jménu vlády vás vyzývám, abyste se vzdal nebo začneme střílet!“ Napadlo mě, proč ho prostě nezpacifikují. Vždyť měl na klíně jenom toho obyčejného kocoura. Nic víc. „Počítám do tří!“

„Naserte si!“ zazněla zjevná odpověď přímo z pohodlného křesla z Tuzexu.

Střelba byla tak ohlušující, že jsem si musel zacpat uši. Utíkal jsem zpátky do svého bytu. Nedoběhl jsem tam však. Zarazil mě křik samotných policajtů.

„To není možné! Střílejte! Střílejte! Pane bože!“ řval jeden přes druhého.

Střelba nepřestávala. Pach střelného prachu se linul chodbou. Strachem jsem ztuhnul. Z očí mi vyhrkly slzy. Třásl jsem se, jako když mi tenkrát na vojně udělali deku.

Několik policajtů utíkalo po schodech dolů. A další je následovali. Za nimi pak další. Někteří za sebou stříleli jako šílení. A já omdlel.

Jenom na chvíli.

Probudil jsem se s tím, že mě olizoval kocour. Otevřel jsem oči a uviděl jsem jich kolem mě dobrých dvacet. Co to má znamenat? Už jsem nerozuměl vůbec ničemu. Někdo mě chytil za ruku. Postavil na nohy. Pan Čtvrtek. On a jeho dvacet kopií.

„Je na čase, mladý muži, abychom tomu režimu trochu nakopali prdel, no ne?“

„Co to má znamenat?“ udivil jsem se.

„Běžte domů. Nechte to na mně. Však já už dávno vím, že je vás v té fabrice škoda.“

Celá skvadra pánů Čtvrtků se rozběhla po schodech pryč i se svými kocoury. Ani nevím jak, ale vrátil jsem so do svého bytu. Přiběhl jsem k oknu a uviděl, jak přijíždějí tanky. TANKY! To snad není možné. Vyběhlo proti nim dobrých čtyřicet postav a dalších čtyřicet koček. Z tanku po nich začali pálit z kulometu. A v tu chvíli jich nebylo čtyřicet, ale stovka. A čím víc se zástupci režimu snažili toho chlapa zastavit, tím víc ho prostě a jednoduše bylo…

Je to tak. Věřte mi nebo ne. Byl jsem u samotného zrodu povstání lidu. A naučil jsem se, z toho jednu jedinou věc a to: Pokud budete člověka utiskovat a zaplňovat lží, nakonec se jeho existence tolik znásobí, že už nezbude úniku.

Nevím, co dělá pan Čtvrtek dnes, ale já konečně dopsal další román. A může svobodně vyjít. Ve svobodném nakladatelství. Ve svobodné zemi. A kdyby snad někoho napadlo svobodu znovu napadnout, jsem si jist, že existují další kouzelníci čekající ve svých křeslech se svými kocoury. V klidu. V ústraní. Až dají komunismu zase přes držku…

 

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
1 měsíc před

To je hezké

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Vstoupil do místnosti, která byla zároveň nekonečná i příliš malá. Na stěnách blikaly obrazov...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Dálnice
Ráno na počátku léta byl provoz na příjezdu k dálnici hustý a vcelku plynulý, jak bývá obvykl...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Dálnice
Ráno na počátku léta byl provoz na příjezdu k dálnici hustý a vcelku plynulý, jak bývá obvykl...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku