Pak kravaťáka muž stáhl dál od kraje a vedl zpět do míst, kde postávali předtím, aby mu během cesty vyprávěl, že musí zjistit, proč skokan skočil. Právě během té cesty si kravaťák všiml, že slunce vrhá daleko před něj dlouhý stín. Ovšem jen ten jeho. Muž, který ho vedl, žádný stín neměl. Když se vzdálili dostatečně daleko, tak muž beze stínu znovu pokynul ke kraji a skokan tam stál zase.
„Zeptej se, proč skáče!“ přikázal onen muž, ale místo skokana se kravaťák opět otočil na muže beze stínu a zeptal se, kým je, aby se mu vrátila odpověď, že to není důležité a další příkaz, aby zjistil skokanovi motivy. Až po několika okamžicích se kravaťák dopídil, že o muži beze stínu nic nezjistí. Obrátil se tak na skokana a pokusil se ho oslovit. Ten ale nereagoval a během několika okamžiků nastoupil na svou cestu vstříc chodníku.
„Konečně pokrok. Zjisti to. Zeptej se, proč skáče!“ A znovu mávnul směrem k okraji a tam znovu skokan stál, jako by se nic nestalo.
Kravaťák konečně pochopil, že musí zkusit se skokanem promluvit. Jeho cíl ale sahal dál než jen k pouhému zjištění motivu. Chtěl skokana zachránit. Dostat ho zpátky na střechu. Vrátit jej zpět do života a znovu jej nasměrovat na správnou cestu. Ať už to byl kdokoliv, tak by přeci neměl skončit takhle. A tak se jej pokusil oslovit. „Pane! …nedělejte to!“
Skokan se ohlédl, jeho pohled byl zoufalý, zničený a prázdný. Celé jeho tělo se třáslo a z jeho úst vyšel jen výkřik „Nechoď sem!“
„Klid, klid… Nikam nejdu. Co se stalo?“
„Nech mě bejt!“
„Proč chceš skončit?“
„Zklamal jsem. Všechno jsem zničil. Nemá to smysl.“ Skokan se obrátil zpět a znovu skočil.
„Zase jsi selhal.“ Ozval se muž beze stínu.
„Zeptal jsem se. Nechce odpovědět.“
„Ale špatně. Zeptej se jinak.“ A skokan stál znovu na římse.
A tak to kravaťák zkusil. Ale bez úspěchu. Bylo jedno, jak začal, bylo jedno jak pokračoval, skokan nakonec vždycky skočil. Někdy mu to trvalo jen okamžik, někdy těch okamžiků potřeboval několik, ale nikdy své důvody neobjasnil. A během chvíle vždycky skočil. Znovu a znovu.
A pak to kravaťákovi došlo. Nikdy jej nepřesvědčí. Ani nemůže. Je jedno, co mu řekne, skokan si evidentně vůbec neuvědomuje svou nešťastnou roli. Neví, že se zasekl v jakémsi zrůdném cyklu života a smrti. Netuší, že skočil už tolikrát. A není šance mu to vysvětlit.
Nápad – ★★★★☆
Myšlenka časové smyčky spojené s morbidní hrou nadpřirozené bytosti je velmi nosná a čtenáře okamžitě zaujme. Zápletka má jasný cíl a gradaci, přičemž závěrečný zvrat působí jako nevyhnutelné, temné vyústění celé situace. K dokonalosti chybí jen o něco hlubší prokreslení motivace hlavního hrdiny, aby bylo jasnější, proč se rozhodl riskovat vlastní život pro zcela cizího člověka.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti skvěle zachytit pocit zmaru, bezmoci a narůstajícího zoufalství, když hlavní hrdina naráží na neprolomitelnou bariéru osudu. Tajemný muž beze stínu působí patřičně zlověstně a opakující se scény se skokanem mají silný emocionální náboj. Místy by však pomohlo zapojit více smyslových vjemů, jako je chlad větru na střeše nebo zvuky ulice, aby byl čtenář do scény ještě více vtažen.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý a má svižné tempo, které dobře koresponduje s napínavým dějem. Stylistiku však trochu brzdí časté opakování slov a nadužívání spojení „a tak“ či „když… tak…“ na začátcích vět, což narušuje plynulost. Objevují se zde také drobné prohřešky proti interpunkci a formátování přímé řeči, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost gradovat děj tyto technické nedostatky hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedený a temně laděný příběh, který dokazuje tvou schopnost pracovat s napětím a psychologií postav v extrémní situaci. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu stylistické péče a jemnou korekturu, samotné jádro vyprávění je silné a poutavé. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro budování záhad a nečekaných point, které čtenáře nenechají chladnými.