Slova nic nezmění. Otázky byly k ničemu. Celá tahle situace byla naprosto šílená. Už to nechtěl snášet, už to nechtěl vidět, a tak se rozhodl. Musí ho zachránit jinak. Pokud ho zachrání, tak ten beze stínu přijde o svou zábavu.
A tak, když se skokan opět vrátí na okraj římsy, se kravaťák rozhodl k rebelii. Už se nechtěl ptát. Nechtěl toho být součástí. Ale nechtěl ho ani nechat zemřít. Pořád věřil, že nakonec z té střechy odejdou spolu.
Opatrně, tak aby si muž beze stínu ničeho nevšiml sáhl do kapsy a vytáhl telefon, aby vytočil pomoc. Během okamžiku se za ním ozvalo hlasité vyzvánění. Kravaťák se ohlédl a viděl, jak muž beze stínu si dává telefon k uchu, aby do něho pošeptal „Můžeš mi říct, co to zkoušíš?“ Pak jeho pohled probodl kravaťákův a telefon položil. A skokan zase skočil. „Zeptej se, proč skáče!“ ozvalo se znovu a skokan stál na římse.
Ale jak je to možné? Jak se mohl dovolat jemu? Vždyť to nedává smysl. Ale co tady vlastně dává smysl? Musí ho zachránit jinak. A tak se prostě rozeběhl směrem ke kraji. Chtěl skokana chytit a stáhnout ho zpátky. Běžel nejrychleji, jak dokázal. Každým krokem se blížil ke svému cíli. Skokan uslyšel jeho kroky, ohlédl se a pak udělal krok do prázdna. Kravaťák se natáhl a konečky prstů ucítil jeho oblečení, ale pak skokan zmizel pod okrajem. Nestihl to. Skokan znovu skočil.
„Ne! Vrať ho zpátky!“ Řval na muže beze stínu.
„Neřekl jsem, že za ním máš běžet.“
„Vrať ho zpátky!“
„Měl jsi zjistit, proč skáče.“
Kravaťák se rozzuřil. Rychle přišel k muži beze stínu a chtěl ho chytit ho za oblečení a donutit ho, aby vrátil skokana zpátky. Jeho pohled ale nesnesl. Cítil se slabý. Nemohl mu ublížit, nevěděl proč, ale nemohl nic udělat. A když pokusy vzdal, tak se znovu ozvalo „Zeptej se, proč skáče!“
A kravaťák si uvědomil, že jej chtěl jen odlákat od kraje. Nechtěl dopustit, aby skokana zachránil, protože by se nemohl dál bavit nad jejich bezmocí. Musel se k němu dostat blíž. Stačilo se přiblížit o krok nebo dva a už by na skokana dosáhl. Už by jej mohl stáhnout. Ale musel to udělat tak, aby si ten beze stínu ničeho nevšiml. Musel ho oklamat. Oklamat tím, že se ještě jednou zeptá.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Myšlenka časové smyčky spojené s morbidní hrou nadpřirozené bytosti je velmi nosná a čtenáře okamžitě zaujme. Zápletka má jasný cíl a gradaci, přičemž závěrečný zvrat působí jako nevyhnutelné, temné vyústění celé situace. K dokonalosti chybí jen o něco hlubší prokreslení motivace hlavního hrdiny, aby bylo jasnější, proč se rozhodl riskovat vlastní život pro zcela cizího člověka.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti skvěle zachytit pocit zmaru, bezmoci a narůstajícího zoufalství, když hlavní hrdina naráží na neprolomitelnou bariéru osudu. Tajemný muž beze stínu působí patřičně zlověstně a opakující se scény se skokanem mají silný emocionální náboj. Místy by však pomohlo zapojit více smyslových vjemů, jako je chlad větru na střeše nebo zvuky ulice, aby byl čtenář do scény ještě více vtažen.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý a má svižné tempo, které dobře koresponduje s napínavým dějem. Stylistiku však trochu brzdí časté opakování slov a nadužívání spojení „a tak“ či „když… tak…“ na začátcích vět, což narušuje plynulost. Objevují se zde také drobné prohřešky proti interpunkci a formátování přímé řeči, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost gradovat děj tyto technické nedostatky hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedený a temně laděný příběh, který dokazuje tvou schopnost pracovat s napětím a psychologií postav v extrémní situaci. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu stylistické péče a jemnou korekturu, samotné jádro vyprávění je silné a poutavé. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro budování záhad a nečekaných point, které čtenáře nenechají chladnými.