Dům pohltilo léto a dílo bylo dokonáno. Seděli oba na terase. Oskar si vychutnával flákotu masa a řezbář pozoroval každý detail výsledku. „Není to úplně dokonalé, ale myslím, že to bude fungovat. Musí to fungovat. Teď je třeba to vyzkoušet.“ Nahnul se pro první z nich. Nasadil si ji. „To není zlé. Sedí to perfektně.“ Nasadil si i druhou. Ta byla vytvarovaná přesně tak, aby se do ní dalo uchopit kladivo. „To není vůbec zlé! Oskare? Dojez. Půjdeme to vyzkoušet naostro,“ zavelel.
Do jedné dřevěné ruky uchopil dláto. Do druhé kladivo. Udeřil vší silou, až se hoblina odlomila a odletěla pod stůl. Černá skvrna v řezbářově duši odplavala jako hozený klobouk přes palubu.
Hlasité předčítání
To je krásné