Povídka

Kvalitní řezbářská práce
Četba díla zabere cca 11 min.

Návrh bez názvu (7)

 

Vystoupil z taxíku. Spatřil, jak sousedka zápolí s jeho psem. Ten se nakonec nadšeně vysmekl a rozběhl se za ním. Skočil na něj a olizoval mu obličej. „Oskare, ty můj blázne. Už sis myslel, že se nevrátím, co? Já mám tuhý kořínek, to si piš.“ Nechával se psem olizovat ze všech stran.

„Je to docela kus psa. A kolik toho sežere,“ postěžovala si sousedka. Postarší dáma, která bydlela nedaleko.

„Německý ovčák. Je to věrný pes,“ řekl řezbář.

„Už jsem vám navařila. Asi budete chtít určitě pomoct. Sotva vám sundali obvazy.“

„Musím se naučit fungovat sám. Nemůžu vás takhle pořád otravovat,“ řekl řezbář skromně.

„Já vím. Ale stejně. Mistře. Kdybyste cokoliv potřeboval…“

„To nebude nutné. Opravdu to zvládnu.“ Naznačil mávnutí ruky, ale hned si to rozmyslel.

Ještě si úplně nezvykl na to, že přišel o ruce. Amputovali mu je přímo v zápěstí. Neodbytnou sousedku se mu nakonec podařilo zkrotit. Respektive přesvědčit, že se v nemocnici už stihl naučit pár triků, jak používat nádobí. Musel jí to ukázat na horké polívce, kterou pro něj na přivítání připravila.

„Budu vám nosit alespoň jídlo, mistře.“ Stála si za svým.

„Vás se prostě nedá jen tak odbýt.“

„Vy všichni chlapi jste stejní.“ Dala ruce v bok. „No i tebe myslím. Nemysli si.“ Zahrozila ukazováčkem směrem k psovi, který je zvědavě pozoroval z gauče.

Když se sousedka konečně dala k odchodu, posadil se řezbář k Oskarovi.

„Víš, budu ti muset něco říct. Tobě to bude nejspíš asi jedno, ale já jsem přišel o ruce. Gangréna. Život je těžký, hochu.“ Ukázal psovi dva pahýly. Ten je očuchal a s vyplazeným jazykem se zase oddaně podíval na svého pána. „Jsi ještě mladý. Sotva máš sedm let. Ale až zestárneš jako já, pochopíš to. Všechny nás to jednou dožene.“ Pohladil ho předloktím a opřel se.

Uvažoval, co dál dělat. Nic ho však nenapadlo. Náplní jeho života byla řezbařina. Vedle domu si vybudoval velkou kůlnu, ve které se rodil jeden dřevěný zázrak za druhým. Lidi z vesnice si ho považovali. Snad každý od něj měl tu jen dřevěnou sošku, tam zase celou postel.

„Tak pojď hochu. Půjdeme se projít do lesa. Nadýcháme se čerstvého vzduchu, třeba na něco přijdeme.“

Les měl přímo za domem. Stačilo pár kroků a už se prodíral mezi borovicemi. Vůně dřeva v něm vyvolávala výsostný klid. Oskar šel řezbáři poctivě po boku. Jeho páníček si dal záležet, aby byl jak se patří vycvičený. Se vší hravostí a respektem.

„Řeknu ti, Oskare, ta nemocnice to je mi ale pěkně hnusné místo. Všichni jsou tam nemocní. Plní depresí. Jako by nikdy nebyli v lese nebo někde na horách. Hlavně ti z města. Plní stresu a výčitek. Jaképak máme výčitky my, co?“ Zastavil se před klackem, který by za jiných okolností hravě zvedl ze země. Podíval se na psa, podebral klacek nohou, vykopnul jej do výšky a poté odkopl do dálky. Pes poslušně čekal na povel. „Aport!“ zaznělo. Oskar se v tu chvíli rozběhl sprintem pro kořist. „To by šlo,“ utrousil řezbář sám pro sebe.

Uběhlo několik měsíců. Naučil se fungovat. Chodil často na procházky. Vařečkou v ústech se naučil otáčet stránky knih. Ale ať dělal, co chtěl, prázdno v jeho duši se z velikosti malého hrášku nenápadně zvětšovalo. Bylo těžké a nedalo se mu vyhýbat do nekonečna.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
6 měsíců před

To je krásné

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, prokládanou...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
Vstoupil do místnosti, která byla zároveň nekonečná i příliš malá. Na stěnách blikaly obrazov...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Sedím na dřevěné lavičce pod starou lípou. Nad hlavou se stahují mraky, šedé jako vzpomínky, kt...
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Sedím na dřevěné lavičce pod starou lípou. Nad hlavou se stahují mraky, šedé jako vzpomínky, kt...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, prokládanou...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
Vstoupil do místnosti, která byla zároveň nekonečná i příliš malá. Na stěnách blikaly obrazov...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno