Co mi přišlo jako naděje, se ze začátku tvářilo jako plýtvání časem. Telefon mi svítil nepřetržitě. Samé srdíčka, plačící smajlíci, zvednuté palce. A prvotní komentáře typu:
Jééé! Ty jsou krásné!
Nebo.
Tak roztomilé kočičky. To jste ale hodný, že jste se jich ujal. Máte velké srdce!
Nebo.
Venčila jsem ten den psa a všimla si těch tří koťátek. (Načež přiložila fotku).
Všechno to byly ženské po čtyřicítce. Všechny měly mateřské pudy. A každá jedna z nich mi teda nepomohla ani za nic. Odložil jsem telefon. Chvíli si s koťaty hrál. Nejvíc je zajímaly záclony. Věšela se za drápky. Jedno po druhé skákalo. Ani jednou z nich nevyšel ten naléhavý zvuk zvířecího pláče.
Věděl jsem už to dopoledne, že jsem si v práci vzal volno úplně na hovno. Se zahradou se prostě nešlo pohnout, protože se mi nechtělo opouštět tyhle tři malé dráčky. A spíš jim co nejrychleji najít příhodný domov. Lepší než u nezkušeného samotáře po čtyřicítce.
První komentář, který to všechno odstartoval, přišel někdy kolem poledne. Pan Jiří psal:
To si snad děláte prdel? Miluju ty hrdiny co se hned angažují do přýrody. Neví z ní vůbec nic. Jak to asi funkuje. Takové kokoty mám nejradši.
Na profilové fotce měl selfie z práce. Na sobě montérky a úsměv na rtech prázdný, jako když slepíte pár fragmentů rozbitého prasátka. Už jsem rozepsal i odpověď v duchu, že se na to příště vyseru, ale nakonec jsem to vzdal.
Za deset minut se přidaly tři zhrzené ženy. Každá jedna z nich kočku na profilovce. Vždycky jsem si myslel, že lidi, kteří mají rádi kočky, jsou uvědomělí. Ukázalo se, že člověk se učí i v pokročilém věku.
Super! Můžete být na sebe hrdý! Odtrhl jste je od matky, která je teď určitě despoticky hledá!!! Prakticky jste je ukradl!!! Chudáci!!! Je mi jich strašně líto!!!!
Tenhle komentář mi v ničem nepomohl. Možná tak v tom, že jsem na chvíli zapochyboval, jestli jsem udělal dobře. Mrknul jsem z okna. Venku nepadaly trakaře. Padaly stroje, které ty trakaře vyrábí.
A další komentáře se nesly v podobném duchu. Chudák matka, jste dobytek. Kdybych vás potkala, nakopala bych vás. Sem tam se mě tam dokonce i někdo zastal. A co když je ta matka mrtvá? Přejetá? A ten pán udělal dobrou věc? Za což chudák paní Jana dostala bídu. Podle mě jí v kavárně odebrali věrnostní kartičku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka začíná jako poměrně všední historka o záchraně koťat, ale brzy se velmi originálně zvrhne v mrazivou a absurdní satiru na toxicitu sociálních sítí. Kontrast mezi dobrým skutkem a lynčujícím davem z internetu je skvělým nosným motivem, který čtenáře opravdu překvapí. Závěrečná pointa, kdy zachráněná zvířata zachrání svého zachránce, příběh krásně a ironicky uzavírá.
Atmosféra – ★★★★☆
Výborně pracuješ s gradací nálady – od idylického klidu na chatě přes rostoucí frustraci z byrokracie až po čisté absurdní peklo v bytě. Komentáře z Facebooku působí až děsivě autenticky a skvěle vtahují do děje, protože v nich čtenář poznává dnešní realitu internetu. Samotná scéna napadení je možná až příliš náhlá a groteskní, ale emoce bezmoci a nespravedlnosti z ní sálají na výbornou.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a vnitřní monology hlavního hrdiny jsou plné trefného, černého humoru. Stylistika je přirozená a dobře odpovídá povaze vypravěče, což usnadňuje plynulé čtení. Objevují se zde však zbytečné pravopisné a interpunkční chyby (např. nesmyslná čárka ve spojení „bolestí, přišel“ nebo „ode mně“ místo „ode mě“), na které by bylo dobré si při korektuře dát pozor, i když celkový dojem z příběhu to naštěstí nekazí.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi poutavý a nečekaně temný příběh, který šikovně balancuje na hraně černé komedie a společenské satiry. Máš zjevný talent pro budování napětí a nebojíš se jít do extrémů, což dělá tvé psaní zapamatovatelným. Pokud zapracuješ na pečlivější textové korektuře, tvé povídky budou působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, rozhodně nepřestávej psát!