V další místnosti, což byla zároveň malá kaple zámku, průvodčí pokračoval ve výkladu, ale Sam jej nevnímal. Jen se se zájmem rozhlížel po uměleckých dílech a sochách. Podle ornamentů, erbů a dalších vodítek zjistil, co je to vlastně za zámek, ve kterém století byl postaven, která rodina v něm žila a co se jí nakonec stalo osudným. Tyhle poznatky měl od svého dědečka, u kterého oba bratři trávili prázdniny ještě dlouho předtím, než se jejich rodiče upili. Mezitím co Tom běhal po zahradě a spokojeně vraždil hmyz svou kapesní lupou, Sam pozorně hltal všechny příběhy ze zámků a hradů.
Vstoupili do velké místnosti. Průvodce byl starý pán. Mezi jednou a druhou větou začínal dělat delší a delší odmlky. Těžce dýchal. Vypadal, že má na krajíčku, aby to s ním seklo. Lidé si toho začali všímat, ale ani jeden z nich nic neřekl. Tedy do té doby, kdy se zdánlivé stalo skutečností a průvodce sebou opravdu sekl.
Personál jej odvedl pryč a všem se omluvil, že jejich prohlídka končí.
„Já je můžu provést zbytkem,“ namítl Sam.
„Prosím?“ zeptal se muž z personálu.
„Dokonale tu dobu znám. I tento zámek. Můžu výklad dodělat, pokud chcete.“
Nikdo z personálu o zámku nevěděl nic. A tak nakonec svolili s tím, že se výkladu jeden z nich pro bezpečnost všech zúčastní.
Sam byl jako u vytržení. Poprvé v životě mu někdo naslouchal. Obratně komentoval veškeré nástěnné malby, zaslepené kamna v každých místnostech, které dřív sloužily jako zdroje tepla. Všechny jeho představy o tom, jak ho budou lidé poslouchat, jaké obraty zvolí, či jaké kuriozity neopomene zdůraznit, se mu měnily v realitu.
Personál jej po prohlídce poprosil, jestli by měl ten čas a mohl lidé provázet i po zbytek dne. A Sam samým nadšením souhlasil. Dostal tričko s logem hradu, aby vypadal trochu k světu, sekretářka ho trochu učesala a jako zázrakem se stal novým průvodcem.
Tom už ležel v posteli. Byl podvečer. Unavený z pochůzek po obchodním domě. Naštvaný na svět, že lidé začínají používat karty místo hotovosti. Otevřely se dveře a do místnosti vešel Sam. Celý rozzářený. Rozsvítil.
„Kde jako do prdele jsi?“ Vyskočil Tom z postele.
„Mám práci,“ řekl Sam radostně.
„Práci?!“ Vyvalil Tom oči. „Ty a práci? No fuj! Co jsme si říkali o práci?! Brácha! Jsi úplně spadnul z višně? A co jako budeš dělat? Zametat chodníky, ty vole jeden? To jsem tě zas jednou pustil někam samotného.“
„Budu dělat průvodce na zámku. Mám první výplatu jako poděkování.“ Zalovil v kapse a položil bankovky na stůl. Tom jen nevěřícně hleděl.
„To jako že jsi zaměstnaný?“
„Říkali, že jenom brigádně, dokud někoho nenajdou. Brácha. Můžeme si vydělat peníze!“
„To je ale pěkná blbost, Same,“ řekl Tom už umírněněji. V jeho vychytralém mozku se totiž začínal rodit nový plán.
Jak tak zase leželi vedle sebe, začal Tom od lesa.
„Same? Řekni mi něco o tom zámku. Jak to tam vypadá?“
„No. Je to velmi zachovalý zámek ze čtrnáctého století. Mají to tam moc hezky vydržované.“
„A krom pěkně namalovaných zdí tam maj ještě něco?“
„Samé poklady, Tome. Nádherné malby! Líbily by se ti, brácho. A taky tam mají sochy a dobové předměty. Všechno originál!“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka sice staví na klasickém motivu potrestané chamtivosti, ale funguje naprosto skvěle díky ironickému zvratu na konci. Kontrast mezi dvěma bratry je nosný a dává příběhu jasný směr. Je to velmi chytrý a uzavřený příběh, který má hlavu a patu.
Atmosféra – ★★★★☆
Zpočátku je nálada trochu zkratkovitá, ale jakmile se děj přesune na zámek, text ožívá. Závěrečná scéna, kdy se Tom dusí v zamčené místnosti, je popsaná neuvěřitelně sugestivně a čtenář z ní cítí skutečnou klaustrofobii a paniku. Emoční odtržení Sama na samém konci pak dodává příběhu příjemně mrazivou tečku.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh se čte velmi lehce, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, což je obrovské plus. Objevují se zde ale časté chyby v interpunkci (zejména chybějící čárky při oslovení) a občasná neobratná spojení, jako jsou ‘oči valící se z bulvy’ nebo ‘zaslepené kamna’. Stylistika má velký potenciál, jen by text snesl ještě jednu pečlivou korekturu, aby tyto drobnosti nerušily jinak skvělý čtenářský zážitek.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a čtivou povídku s jasným ponaučením a skvěle vygradovaným závěrem. Máš zjevný cit pro budování napětí a dokážeš čtenáře vtáhnout do děje, aniž bys ho nudil zbytečnými odbočkami. Pokud zapracuješ na drobných gramatických a stylistických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máš velký talent!