6
CO BYCH VÁM MĚL VYPRÁVĚT o Illis. Všechno se časem dovíte. Teď nedokážu říct nic jiného, než že je nádherná. Možná že je to jen moje chiméra, ale dopřejte mi na stará kolena utopit se ve svém sladkobolu. Illis. Na ty oči nedokážu zapomenout. Jemná kožní řasa na očním víčku způsobovala, že její pohled byl zároveň zastřený i pronikavý, grácie, se kterou se pohybovala, určitá odměřenost kombinovaná s vyzývavou upřímností, bavte se o tom se zpitomělým zamilovaným chlapem. Mým cílem je Carinea v souhvězdí Lodní zádě. Jsem jako sameček kudlanky nábožné. Zapínám komunikátor. Adresa: uww.spacevista.uni. Alea iacta est. Kostky jsou vrženy.
7
BUDE TO CHVÍLI TRVAT. Teoreticky bych se mohl dostat na Carineu jediným kvantovým skokem, ale když překročíš Hopfieldův limit, koleduješ si o to, že se transformuješ alespoň částečně do hmoty, a to znamená, že ti pak bude kousek chybět. Nepříjemné je, když je to třeba drobet mozku nebo srdíčka. Beruška mi poradila pět skoků. Položil jsem se do Heyrovského lázně a spustil přibližovací program. U Cariney bych měl být asi za čtvrt roku.
8
CARINEA. Krásná, zelenomodrá, uchvacující. Jdu do sprchy smýt zbytky Heyrovského lázně, které na mně sem tam ulpěly, a také abych si osvěžil oči. Kvantové přeskoky jsou vždycky náročné na zrak. Světová zdravotnická organizace uvádí jako hranici sto skoků. Jinak můžeš přijít o oči. Já jsem skákal osmadvacetkrát, tak mám ještě rezervu. Beruška se vznáší nad Carineou a já naladím jen tak zbůhdarma nějaký místní televizní signál. Slyším tu něžnou, měkkou řeč, asi nějaké zprávy, přesto však v těch slovech, některým z nich nerozumím, cítím potlačenou úzkost a obavu. Obě slunce se teď nacházejí skoro v zákrytu. Je období superpřílivu. Voda teď dosahuje až k podlaze kolových superdrapů, velcí mírumilovní mloci připlouvají až k terasám a prosí o kousek sušené ryby. Mangrovový les ožívá a aligátory opouští letargie. Jdou se nacpat na pár měsíců, aby měli do zásoby, až voda zase za několik týdnů opadne. Illis sedí na ploché střeše pod slunečníkem, v ruce drží kousek klepýtnatce a krmí racky.
9
USADIL JSEM SE opět ve velitelském křesle a prst mám vztyčený nad tlačítkem. Tolik po tom toužím, ale zároveň mám strach, strach, že mi neodpoví, anebo ještě hůře, řekne mi něco jako: Miku, víš, leccos se změnilo und so weiter und so weiter… To co říkají ženy, když vám nechtějí moc ublížit, ale je to horší, než kdyby řekly: Běž do hajzlu, ty kreténe. Prst visí ve vzduchoprázdnu. Illis a Ratea Me, Šipon, Merea, 7852227643A5. Možná že to je nejobtížnější počin, který musím dnes vykonat. Sáhnu do regálu pro Jacka Danielse. Dám si pořádný doušek. Nadýchnu se a zavřu oči. Zmáčknu tlačítko s tím zeleným telefonním sluchátkem.
Nápad – ★★★★☆
Nápad spojit melancholickou romanci stárnoucího muže s klasickou vesmírnou operou je velmi nosný a skrývá v sobě velký potenciál. Motiv návratu k milované bytosti na cizí planetě, kde je hlavní hrdina nečekaně uctíván jako božstvo, přináší do děje skvělý vnitřní i vnější konflikt. Přestože téma vesmírného cestování není zcela novátorské, autorovy originální detaily, jako je Heyrovského lázeň či mimozemská fauna, dodávají světu na uvěřitelnosti a jedinečnosti.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří na výbornou budovat tísnivou, lehce nostalgickou a melancholickou náladu, která čtenáře okamžitě vtáhne. Kontrast mezi chladným, byrokratickým vesmírem a exotickou, živoucí planetou Carinea je vykreslen velmi poutavě a emotivně. Pocity osamění hlavního hrdiny a jeho touha po Illis působí upřímně, díky čemuž je snadné se s ním ztotožnit a fandit mu.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika je čtivá a autor disponuje bohatou slovní zásobou, což dokazuje při krásných popisech mimozemského prostředí. Hlavním kamenem úrazu je však formátování přímé řeči; absence uvozovek dělá dialogy nepřehlednými a zbytečně ztěžuje plynulost čtení. Tempo vyprávění je místy až příliš překotné – samotná cesta vesmírem je přeskočena velmi rychle, což trochu ubírá na epičnosti, ale i tak text příjemně plyne kupředu.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi slibný a emotivně laděný sci-fi příběh, který dýchá nostalgií a touhou po nápravě starých chyb. Přestože by text snesl pečlivější redakční úpravy, zejména co se týče formátování dialogů a mírného zpomalení tempa, jeho srdce a myšlenka jsou nepopiratelně silné. Je obrovská škoda, že povídka zůstala nedokončená, protože autor měl jasný talent pro budování světů a vykreslení lidských emocí.