Z pozůstalosti Mika Ekima
Slibná povídka (a možná i něco víc), bohužel nedokončená. Autor, Mike Ekim, měl vždy rozepsaných takovýchto motivů více a vracel se k nim podle nálady. Bohužel, mnohé z nich již nestačil dokončit. Povídka je pěkně psaná a má příjemnou atmosféru, byla by škoda nezveřejnit alespoň tento úryvek.
Pejč
1
TU NOC mě něco divně tísnilo na prsou. Nebo se ten červík vrtěl v mé hlavě? Obracel jsem se z boku na bok, cítil jsem zvláštní nepokoj. Mezi žaluziemi prosvítala zář úplňku a občas se zamihotala hvězda. Odhodil jsem přikrývku; směr kuchyň, otevřená dvířka lednice, Demarsova uklidňující kapsle, láhev se sodovkou a několik chvatných doušků. Vpovzdálí zpíval zatoulaný šakal řečí, které jsem nerozuměl. Hleděl jsem na měsíc a čekal, kdy na mě přijdou milosrdné mrákoty. Věčný cvrkot cikád jako by představoval ouverturu toho, co mělo následovat. Otevřel jsem domovní dveře a vyšel na práh poslouchat zvuky noci. Hlava však stále včelí úl. Je to snad už poslední reinkarnace? Ve světle lamp, které jsem měl nad vchodem, zajiskřily stopy slimáků, kteří si zkracovali cestu přes schody. Myslím, že už to chápu. Skončila doba, kdy ses mohl schovávat před realitou, nepomáhá to, je čas. A tak jsem vešel zpátky dovnitř a začal balit.
2
VE HVĚZDNÉM PŘÍSTAVU nebyla ani noha. Mrtvé hangáry bez známky života. Nebyl jsem tu snad už tři čtvrti roku, doufám, že mi mezitím neprovedli nic s Beruškou. Tarbetonová plocha mírně světélkovala, nad ní se tetelil horký vzduch v předzvěsti faty morgány, v kotcích unaveně poštěkávali hlídací psi. Kde je ZO 43-52? Hledám cestičku. Pod nohama mi křupají krystalky silikonu. Žlutá čára, pár šipek, vrata. Snímač dlaně, zdalipak si mě ještě pamatuje, až na poslední dvě splátky jsem byl svědomitý a poctivý. Přikládám ruku. Uvnitř něco šramotí. Brána se chvěje, vrže, otevírá se. Uvnitř stojí Beruška v plné kráse. Váhavě se k ní blížím v očekávání nějakého neblahého překvapení. Beruška se sice tváří trochu vyčítavě, ale vypadá, že je ve formě. Nezlob se, musím tě prohlédnout. Můj život bude v tvých rukou? počítačích? motorech?…, melu si něco v samomluvě. Tu a tam se uchytila plíseň, bylo tam pár drobných poškození kryolitového pláště, ale na to stačí orbitová žvýkačka. Provedl jsem nezbytné opravy a palcem otevřel vstupní dveře. Trvalo to jen chvilku, akumulátory byly zřejmě OK. Osvětlení fungovalo a chodbička vedoucí přechodovou komorou mě lákala do velitelské kabiny. Vešel jsem, usedl do křesla, spustil počítač, automatická kontrola systémů se rozeběhla a já jemně ohmatávám ovládací prvky. Všechno se zdá být v normálu. Navolil jsem odletový program a stiskl tlačítko Start.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad spojit melancholickou romanci stárnoucího muže s klasickou vesmírnou operou je velmi nosný a skrývá v sobě velký potenciál. Motiv návratu k milované bytosti na cizí planetě, kde je hlavní hrdina nečekaně uctíván jako božstvo, přináší do děje skvělý vnitřní i vnější konflikt. Přestože téma vesmírného cestování není zcela novátorské, autorovy originální detaily, jako je Heyrovského lázeň či mimozemská fauna, dodávají světu na uvěřitelnosti a jedinečnosti.
Atmosféra – ★★★★☆
Textu se daří na výbornou budovat tísnivou, lehce nostalgickou a melancholickou náladu, která čtenáře okamžitě vtáhne. Kontrast mezi chladným, byrokratickým vesmírem a exotickou, živoucí planetou Carinea je vykreslen velmi poutavě a emotivně. Pocity osamění hlavního hrdiny a jeho touha po Illis působí upřímně, díky čemuž je snadné se s ním ztotožnit a fandit mu.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika je čtivá a autor disponuje bohatou slovní zásobou, což dokazuje při krásných popisech mimozemského prostředí. Hlavním kamenem úrazu je však formátování přímé řeči; absence uvozovek dělá dialogy nepřehlednými a zbytečně ztěžuje plynulost čtení. Tempo vyprávění je místy až příliš překotné – samotná cesta vesmírem je přeskočena velmi rychle, což trochu ubírá na epičnosti, ale i tak text příjemně plyne kupředu.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi slibný a emotivně laděný sci-fi příběh, který dýchá nostalgií a touhou po nápravě starých chyb. Přestože by text snesl pečlivější redakční úpravy, zejména co se týče formátování dialogů a mírného zpomalení tempa, jeho srdce a myšlenka jsou nepopiratelně silné. Je obrovská škoda, že povídka zůstala nedokončená, protože autor měl jasný talent pro budování světů a vykreslení lidských emocí.