Prolezli a prošmejdili celý vnitřek budovy. Na půdě, která byla vybavena jako divadélko, shlédli představení místního spolku ochotníků. Ovšem naši kamarádi se nejvíce těšili na návštěvu věže. Když byla hra skoro u konce, strhla se venku veliká bouřka. Tupík se naklonil k Ostence a s úsměvem jí pošeptal, že je tady asi Žofie. Tu se zablýsklo a blesk uhodil někam hodně blízko, jakoby Tupíka bouřka Žofie slyšela. Ozvala se rána a všechna světla zhasla. Ostenka se pochopitelně stočila do klubíčka. Blesk zkratoval vedení a v celém Starém městě zhasla světla.
Někteří nadávali, jiní vystrašeně křičeli. Jediný Hurvínek byl jako správný kluk připraven a vytáhl z kapsy mobil, aby si posvítil na cestu. Během chvíle si všichni po vzoru Hurvínka vyndali mobilní telefony a celý zástup se proměnil v malý lampionový průvod. Tak se stalo, že se všichni ze sálu bezpečně dopravili ven. Jen Tupík, Ostenka a Florián tu zůstali. Dohodli se, že by byla škoda, kdyby věž nenavštívili. Ježci ve tmě vidí dobře, a když mají s sebou Floriána, nemají strach, že tu zůstanou uzamčeni. Po chvíli našli ty správné dveře a vystoupali až nahoru. Když Tupík s radostí oznámil kamarádům, že jsou v cíli, ozvala se ohlušující rána. Tentokrát to však nebyla bouřka, nýbrž zvon, který svým úderem oznámil, že je čtvrt.
Prohlédli si celou zvonici, a když už se chystali na zpáteční cestu, tu se ozvalo tiché: „Au!“
Kamarádi ztuhli. Chvíli jen tak postávali, a když se Ostenka pohnula a udělala další krok, ozvalo se znovu: „Au sakra! To nemůžeš dávat pozor. Stojíš mi na ruce.“
Ostenka couvla a ze šera se pro změnu ozvalo: „No to je výborný. Místo, abys odešla, šlápneš mi na břicho a píchneš mě těmi tvými šavlemi rovnou do obličeje.“
Ostenka popoběhla o několik kroků a Tupík do šera promluvil: „Promiňte, ale my nikoho nevidíme.“
„No ano, ano, nejste vidět, tak se nedivte,“ souhlasila Ostenka.
Ze tmy se ozvalo otrávené: „No jo, tak já vám to prominu, ale už po mně nešlapejte.“
Uprostřed dřevěné podlahy se objevilo slabě průhledné mihotavé tělo jakéhosi tvora. Nejdřív to vypadalo, jako těsto na bábovku, ale když to vstalo, zjistili ježci, že je to docela obyčejný plyšový medvídek. Jen trochu víc průhledný. Ostenka si ho prohlédla a pak se ho optala:
„Vy jste strašidlo, že? No ano, ano, určitě jste strašidlo.“ Medvídek se protáhl a jízlivě odpověděl: „Už jsi někdy viděla plyšového medvídka, který straší, notabene, kterého by se někdo bál?“
Tupík se začal smát. Medvídek se zamračil a pokračoval: „No vidíte. Jak mám strašit, když se mě nikdo nebojí. Nedávno jsem to ještě zkusil na zámku, když ho opravili. Nastěhovala se tam spousta úředníků a já myslel, že bude vzrůšo. Jenže jsem se krapítek spletl. Vzdal jsem to a radši tady v ústraní spím. Sem přijde maximálně jednou za rok opravář hodin a s tím jsem už kamarád. Za poslední roky tady nikdo jiný nebyl. A teď hned ježčí zájezd.“
Florián údivem zapískal: „Nejsi náhodou Teddy nebo Pú?“
Medvídek se hlasitě zasmál a potom se k Floriánovi naklonil. „To Teddy ani náhodou, já jsem Pú vodní.“
„Vodní Pú? O tom jsem nikdy neslyšela. No ano, ano, neslyšela,“ kroutila hlavou Ostenka.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!