„Podívej na ta nemehla. Hoď dolů ten žebřík, nebo tady budou smrdět do nekonečna.“ Popadal se za břicho jízlivý Smoliucho. Kapička spustil žebřík do díry a oba ježci po něm vylezli nahoru. Frfňal a Smoliucho se smáli, až z ruiny padaly kameny. Tu chvíli nepozornosti využila Ostenka a vysypala na duchy celý obsah pytlíku.
Duchové se přestali smát a jen se zmenšovali a zmenšovali. Když byli velcí jako myš, ozvala se rána a oba zlosynové vybuchli jako dělobuch. Od té chvíle je nikdo nikdy neviděl.
Všichni tři spolužáci se na sebe dívali, jako by jim ulítly včely. Po chvíli ticha se ozvalo nenápadné: kap, kap, kap. To Kapičkovi začala opět ze šosu kapat voda.
Vodníček byl rád, že je od duchů vysvobozen, ale zároveň jej mrzelo, že bude mít ve škole znovu problém. Když mu však Ostenka nabídla pomoc od paní Eleonory, šel s nimi ochotně do parku. U výklenku Pohledové zdi je už vítala paní čarodějnice a namazala Kapičkovi šos. Bylinky okamžitě odvedly svou práci. Každá kapka se po odkápnutí proměnila v obláček a ten se vznesl nad park. Za chvíli byli nad Ostrovem beránci, kteří jim svými kopýtky mávali.
„No vidíte. Až těch beránků bude celé stádo, promění se v déšť a po kapičkách spadnou i na Kapičku,“ smála se paní Eleonora a chtěla pohladit Ostenku a Tupíka za jejich pěkný kousek. Jenže si neuvědomila, že mají ježci ostny a píchla se, až jí začala z prstů kapat krev.
„To chce čertův dráp, heřmánek a jitrocel,“ smála se Ostenka, zavazujíc čarodějnici prsty. Paní Eleonora se na sebe podívala do zrcadla a prohlásila, že jestli dnes dojde ještě k nějakému zranění, bude vypadat jako sádrový trpaslík.
Na to však byl odborník Kapička. Zakroužil nad hlavou paní Eleonory rukou a ta si během minuty odkroutila pozpátku celý den. Když se z toho zpětného zrychlení vzpamatovala, neměla ovázané prsty a sádra zmizela jako ty Kapičkovy kapky. Paní Eleonora se postavila na před chvílí ještě bolavou nohu a oznámila všem, že se cítí zdravá, jako by z kola nikdy nespadla. Potom ještě doporučila vodníčkovi, aby si mazal konec šosu každé ráno a vyprovodila všechny až k Bílé bráně.
„Tupíku, musím tobě a Ostence poděkovat. Někdy i vodník udělá chybu. Já ji udělal a nevím, nevím, jak by to dopadlo, nebýt vás.“
Ježci i vodník si plácli na důkaz přátelství a těšili se na další den ve škole.
Kapkami kapala kapka po kapce. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
- Tupík a pomíchané hlasy
Jednoho dne, když dorazili Tupík s Ostenkou do školy, bylo už z dálky slyšet, že se děje cosi neobvyklého. Na školní zahradě se hádalo celé osazenstvo školy. Všichni něco řešili a překřikovali se jeden přes druhého. Tupík se zeptal papouška od Dorotky, cože se to tady děje. Papoušek však jen zakokrhal a uletěl.
„Vidělas to Ostenko? Papoušek se naučil kokrhat. Asi chodí do kroužku cizích řečí,“ uvažoval Tupík. Když se však Ostenka obrátila s podobnou otázkou na paní učitelku sovu Miroslavu, ta jen nešťastně zakukala a odletěla do sborovny.
„Slyšel jsi to Tupíku? Paní učitelka sova kuká! No ano, ano, kuká,“ postěžovala si nešťastně Ostenka.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!