Když dorazil k místu, kde byli kamarádi klíče s Hubertem, uviděl i přes svou smutnou náladu veselý výjev. U kamene seděli tři klíče a drak a hráli „Prší“. Smáli se při tom, jako by se nic nedělo. Tupík se vedle nich posadil a smutně prohlásil, že to byla zbytečná cesta.
Florián se na Tupíka podíval a oznámil mu, že ta cesta bylo to nejlepší, co mohl ježek pro svého kamaráda udělat. Tupík nechápal, o čem to Florián mluví, ale ten prohlásil, že kamarád, který riskuje další zabloudění v městských ulicích, si zaslouží metál. Navíc, když ani netuší, že už je vyhráno.
Tupík stále nechápal, o co tu běží, ale Florián jej nenechal dlouho v nejistotě a prozradil mu, že Ostenka během deseti minut přivedla pana školníka, který prý náramně potřebuje do školy psa na hlídání. Inu, ženská si ví vždycky rady. To už ale smějící se školník s Ostenkou vylezli z úkrytu.
Florián ještě dodal, že dnes večer vyhrála Ostenka, ale že on prohrál. Ostenka se začala omlouvat, že by to bylo nespravedlivé, kdyby si Florián myslel, že nad ním vyhrála, protože ona to tak nemyslela, ale Florián její řeč zabrzdil, řka, že neprohrál s Ostenkou, ale v kartách. Potom se dali všichni do smíchu.
O půlnoci vyhodily Kaplan, Sváťa a Florián kuličku do výšky a ta když dopadla, seděl u školníkových nohou pes jak vyšitej.
Zaštěkal zvonec. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádka skončila.
- Tupík a bouřka Žofie
Tři dny bylo zamračeno a tmavé nízké mraky, které většinou oznamují bouřku, přímo seděly nad městem. Tři dny hlásilo rádio bouřky, ale nad Ostrovem se ani nezablýsklo. Žádná bouřka, žádný hrom, žádný déšť. Jen šero, těžké mraky a bezvětří.
Tupík s Ostenkou měli naplánovaný výlet na staré koupaliště, kde letos bydlela labuť Otylka. Otylku sice neviděli, ale zato našli něco podivného. U cesty ve křoví zela díra do země. K otvoru vedla cestička. Bylo vidět, že tudy někdo pravidelně chodí. Nakoukli přes okraj díry dolů a uviděli žebřík dlouhý tak, že nebylo vidět jeho konec. Chvíli se rozhodovali, zda mají po žebříku slézt. Ostenka měla pochopitelně strach.
„Nevíš Tupíku, jak je ten žebřík dlouhý a kam vede. No ano, ano, nevíš to.“
Notnou dobu se dohadovali, když tu je vyrušily hlasy. Někdo se blížil. Schovali se za křovím a pozorovali, kdo to přichází. Po vyšlapané cestičce vstoupili na okraj jámy jejich spolužáci Cipísek a mladý Lotrando, syn loupežníka téhož jména. Nesli tašky se starými plastovými lahvemi. Oba se přehoupli přes okraj díry a stále hovoříce, slézali po žebříku. Ježků si ani nevšimli. Vedli podivný rozhovor.
Cipísek: „Hlavně, aby se to nikdo nedozvěděl.“
Lotrando: „No, no, no já jim to neřeknu.“
Cipísek: „Já vím, že ty ne, ale kdyby to lidi zjistili, měli bychom oplétačky.
Lotrando: „No, no, no, já se nebojím. Táta by mě nedal.“
Cipísek: „Na tátu nespoléhej. Kdyby se to dozvěděl, tak ti nabančí.“
Lotrando: „No, no no, nenabančí. On rovnou střílí.“
Cipísek: „O to větší důvod je, aby se to nedozvěděl.“
Lotrando: „No, no, no.“
Další slova se v hlubině ztrácela. Za chvíli bylo slyšet, že oba spolužáci jsou na dně a hovor ztichl. Tupík nakoukl přes okraj žebříku a uviděl, jak se v hloubce rozsvítila baterka a poté oba loupežničtí synové zmizeli v boční chodbě.

Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!