„Tak nasedáme a hurá do dalších dobrodružství.“
Zamávala křídly. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
- Tupík a čarodějnice Eleonora
Bylo málo míst, kam by Tupík s Ostenkou nezabrousili. Jednomu místu se však vyhýbali. Byl to výklenek na konci Pohledové zdi. Ne, že by tam nebylo dost mušek a ostatního dobrého jídla pro naše kamarády, ale bylo tam ve vzduchu cosi, co připomínalo nebezpečí.
Jednou, když bylo takové horko, že by se i vajíčka na slunci uvařila, skrývalo se ve stínu výklenku hejno chutných mušek. Tupík s Ostenkou neodolali a počali mušky chytat. Tu si všimli malých nenápadných dvířek. Nakoukli dovnitř a uviděli místnost plnou nejrůznějšího koření, skleniček a jiných nádob s různými mastmi. Všechno to překrásně vonělo, až nos přecházel. Vlastně se říká, až oči přecházely. Jenže oči necítí a tak přecházel nos. V jednom rohu místnosti stál stojan na kola. O něj bylo opřené koště a vysavač. Ve druhém rohu byl veliký stůl, na kterém stál počítač a televize.
„Kdo tady asi bydlí? Nikdy jsem tady nikoho neviděl,“ přemýšlel nahlas Tupík.
„No ano, ano, nikdy tu nikdo nebyl a ani ten vchod,“ souhlasila Ostenka.
Tu zavrzaly dveře a někdo za nimi příšerně nadával. Ježkům se zastavilo leknutím srdce.
„Hergot fagot krucinál, zase jsem píchla. To je tento týden podruhé,“ vstoupila rozčilená paní. Nebyla ošklivá, jen trochu divně oblečená a taková zvláštní.
„A helemese, kdo mě tu navštívil. Nemáte náhodou něco společného s tím mým píchlým kolem, pichláci?“ Tupík s Ostenkou kroutili hlavami jako že ne a nezmohli se strachy na slovo.
„Copak je? Vy jste němí?“ hudrovala paní.
„Němí nejsme, ale my se bojíme,“ zašeptal Tupík.
„No ano, ano, my se prosím třeseme strachy,“ zašeptala ještě tišeji Ostenka. Paní se zasmála tak nahlas, že se Ostenka stočila do klubíčka.
„Jen se nebojte, já vám neublížím. Jen bych vám ráda vytáhla pár ostnů, když už jste tady. Potřebovala bych je do jednoho lektvaru. Ale jen v případě vašeho souhlasu. Jestli to bolí, tak vám klidně dám žvýkat listy necitlivky obecné, abyste to necítili.“
Tupík s Ostenkou se na sebe podívali a souhlasili.
„Já jsem Eleonora. Povídá se, že jsem čarodějnice, ale jsou to pomluvy. Maximálně bych tak mohla vyčarovat úsměv na vaší tváři,“ a začala šilhat a dělat takové škleby, že se ježci opravdu začali smát.
„Vy tady bydlíte?“ byl zvědavý Tupík.
„No asi jo, když tu jsem. Nebo si myslíš, že tady pracuju pro vědeckou sekci ministerstva životního prostředí?“ snažila se o vtip Eleonora. „Tak co? Dáte mi pár bodlinek, nebo si mám počkat na vás o půlnoci a vzít si je násilím?“ pravila s úsměvem. Tupík se k paní Eleonoře otočil zády a vystrčil na ní zadeček.
„Vezměte si, kolik chcete, ale rychle, než si to rozmyslím.“
Eleonora škubla pinzetou, Tupík zasyčel bolestí a v čarodějnické dlani se leskly tři ostny.
„No vidíš, ani to moc nebolelo. Za odměnu vám něco dám. Máte na výběr. Buď lektvar na zbohatnutí, nebo mast na lásku, či bylinky přátelství.“
Tupík s Ostenkou se poradili a potom Tupík navrhl: „Víte paní čarodějnice, vlastně paní Eleonoro, lektvar na zbohatnutí nepotřebujeme. Máme vše, co potřebujeme. Mast na lásku taky ne, máme se rádi i bez kouzel. Bylinky přátelství jsou nám k ničemu, když už jsme přátelé a spoustu přátel máme ještě v okolí. Možná bychom si od vás ale přeci jen něco odnesli. Jestli byste souhlasila, my bychom potřebovali to vaše zařízení, které držíte v ruce. My totiž máme problém se mezi ostny podrbat.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!