Se zvířátky se tentokrát smála i paní učitelka. „Ty jsi mi ale asi pěkný popleta Tupíku. A nyní se představí ostatní žáci.“
„To není dobrý začátek školního roku,“ pomyslel si znovu Tupík. Naštěstí špatný byl opravdu jen ten první den.
Protože bylo toho roku málo dětí, musel pan ředitel udělat zvláštní opatření. Sloučil třídu zvířátek se třídou pohádkových dětí. Tak se stalo, že s Tupíkem chodili do třídy takové televizní hvězdy, jako je syn Macha a Šebestové, malá sestra včelích medvídků a dokonce i slavný Cipísek, syn Rumcajse a Manky. Půl hodiny po zvonění přišel i Hurvínek, který už podesáté propadl.
Ostatní dny se Tupíkovi již nic zlého nepřihodilo a mezi kamarády se stal jedním z nejoblíbenějších.
Než začala první hodina matematiky, hádala se zvířátka o tom, co to slovo matematika znamená. Jedni tvrdili, že se v ní budou učit skákat na matracích a druzí, že je to nauka o mateřství. Nejhorší vysvětlení měl k tomuto problému Cipísek, který tvrdil, že se v této hodině budou učit lhát. Prý je to jasné už z názvu.
„Budeme tam mást matinky, proto je to matinkomatika.“ Všichni Cipískovi věřili. Když začala hodina a vešel pan učitel Všeználek s počítadlem v ruce, žáci napjatě očekávali, co se budou učit.
„Milé děti, začíná hodina matematiky. To slovo je asi příliš těžké. Proto si vysvětlíme, o co jde.“ začal Všeználek.
Z lavic se ozývaly výkřiky: „Jak je těžké?“ „Uneseme ho?“ „Já nemám s sebou žádnou tašku.“ „Kolik váží?“ „Váží hodně?“ „Je ho dost?“
Všeználek si zacpal uši a čekal, až nával otázek skončí. Když se žáci uklidnili, oznámil třídě, že by to takhle nešlo a že se každý, kdo má nějakou otázku musí přihlásit. Teprve když jej učitel vyvolá, může mluvit. Okamžitě se zvedla spousta rukou a všichni se dožadovali vyvolání. Teď teprve Tupík ocenil kvalitu místa v první řadě, protože na něj Všeználek ukázal jako na prvního. Tupík vstal a položil panu učiteli otázku.
„Já vím, že matematika je v podstatě to samé co počty. Chtěl bych však vědět, jestli je víc hodně nebo dost?“
Všechna zvířátka ztichla a s obdivem se dívala na Tupíka. Zvláště pak po odpovědi pana učitele.
„Je vidět milý žáku, že ti to myslí, a že budeš mít zřejmě o počítání přehled. Jenže tvá otázka je spíše pro češtináře. Já za sebe mohu říci, že si myslím, že když má někdo něčeho dost, nemusí toho být hodně. Například, když máte tři kamarády, je to dost. Zatímco, když jich máte hodně, je to spíš moc. Takže bych řekl, že dost je méně než hodně, ale vlastně je to tím pádem i více.“
Díky této otázce si Tupíka každý ze spolužáků začal vážit, jako by to byl ten nejchytřejší ježek v celém Ostrově.
To však nebylo všechno. Při hodině zpěvu se paní učitelka slavice, Slavice ze Slavonic, jednou zmínila o hudebním skladateli Jaroslavu Ježkovi. Slavice Slavice je žena od slavíka, která se jmenuje Slavice. Hned druhý den si celá třída zvolila Tupíka za předsedu třídy. Ostatní děti si totiž myslely, že skladatel byl Tupíkovým dědečkem.
V hodinách českého jazyka měl malý ježek docela dobré výsledky. Děda Jerda byl kdysi učitelem a v ježčí rodině se mluvilo spisovně. Pouze čtení moc Tupíkovi nešlo. Neustále si pletl písmena. Největší problém mu dělalo písmeno R. Vždy, když ho četl, myslel, že je to H. Jednou měl za úkol přečíst tento text: Neříká se zrovínka, ale zrovna. Jenže ouha. Dostal od paní učitelky poznámku do žákovské knížky. Víte proč? No jen si to zkuste přečíst tím popleteným způsobem.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!