Nálada se v partě uvolnila. Najednou byli ježci i klíč samý žert a Tupík radostí skutálel celý kopeček u domu.
Po obědě vyšel Toník před dům a schoval ježky v kapse kočárku. Ne, že by se bál maminky, ale s maminkou, jak zjistili kamarádi, přišla i veliká psí paní Megi a té by se určitě ježci nelíbili. Celou cestu Tupík s Ostenkou a Floriánem pozorovali okolí.
„Jé, tady je zámek s číslem jedna a tady jsme potkali tu paní se psem,“ ukazoval Tupík.
„Ano, ano, to byla Cony prosím,“ dodala Ostenka.
Když dojeli do parku, rozesmál se Tupík na celé kolo, až jej Ostenka musela ztišit.
„Tak my jezdíme na labuti Otylce, jako na parníku a kousek od nás byl krásný most.“
Všichni tři kamarádi se v kapse kočárku rozesmáli a hihňali se ještě při příjezdu do kláštera. Když dorazili k bráně, vyskočili z kapsy kočárku a klíč radostně ukázal kamarádům svůj zámek. Jeho bratři Sváťa a Kaplan jej vítali s radostí, která se vidí jen u ztracených sourozenců.
„Máš?“ zeptal se Kaplan.
„Co jako?“ tvářil se nechápavě Florián.
„No přece jsi šel pro kořány,“ odvětil Kaplan. Teď teprve si Florián uvědomil, jak byla jeho cesta zbytečná. Sedl si na obrubník a nabíral k pláči.
„Ale, no tak. Přece bys neplakal, když jsi našel takové kamarády a poznal jsi celé město. Bylo to krásné dobrodružství, nebo se pletu? A jestli chceš, prozradím ti tajemství kořánů,“ řekla Toníkova maminka.
Oba klíče, Tupík a Ostenka se užasle posadili na obrubník vedle Floriána, jako by seděli v kině a poslouchali.
„Kdysi v dávných dobách,“ vyprávěla Toníkova maminka, „se kořenům říkalo kořány. Když někdo otevřel okno, mluvil o tom, jako že otevřel okno úplně, vlastně až do kořene. Takže se dnes říká, že otevřou dveře nebo okno dokořán.“ Potom maminka odepnula z dceřina chrastítka kroužek a navlékla ho na klíče. „Teď už se neztratíte.“
Teprve teď si Tupík oddechl. Než se rozloučili se svými novými kamarády, naklonil se Florián k bratrům a cosi si šeptali. Potom se obrátil na Toníka a prohlásil: „Za to, že jsi nás zachránil, splníme ti s mými bratry jedno přání, i když není slavnost města. Řekni, co by sis přál?“
Toník chvíli přemýšlel a potom nesměle poprosil: „Jestli by to šlo, tak bych byl moc rád hlavním hrdinou nějaké pohádky.“
Klíče vyhodily duhovou kuličku do výšky a ta, když dopadla, stalo se.
Klíče zachrastily. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
- Tupík a drak Hubert
V pátek po škole se Tupík s Ostenkou domluvili, že navštíví svoje kamarády Kaplana, Sváťu a Floriána. Sotva se ozvalo poslední zvonění, namířili si to směrem ke klášteru. Nedošli ani k vratům, když uslyšeli houkání. Za chvíli projely kolem nich ohromnou rychlostí vozy hasičů a policie. Oba byli zvědaví, co se to děje a dívali se k Ekocentru, kam houkající vozy zajely.
V Ekocentru je malé Zoo a Tupík s Ostenkou zaslechli, jak se spolu baví želva s krokodýlem.
Želva: „Tak ti tedy řeknu, že nevím, proč Hubert utíkal.“
Krokodýl: „On neutekl, ale odletěl.“
Želva: „Já vím, že neutekl, ale že odletěl, jenže je to útěk. Možná, že když uletěl, je to jenom takový úlet a vrátí se. To já bych neutíkala.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!