„Co budeme dělat? Určitě mají za lubem něco nekalého,“ přemýšlel ježek nahlas.
„Ano, ano, něco nekalého. Je to velice podezřelé. Ano, ano, podezřelé,“ souhlasila Ostenka.
Druhý den byli Cipísek s Lotrandem za trest po škole. Tupík s Ostenkou toho využili a utíkali ke starému koupališti, aby se podívali na tu záhadu. Tmavé těžké mraky stále hrozily bouřkou. Jako však všechny poslední dny, nepadal žádný déšť a ani vítr nefoukal. U díry se Tupík podíval na Ostenku a ta kývla. Jistota, že je loupežničtí spolužáci nepřekvapí, jí dodala odhodlání. Oba slezli po dlouhém žebříku. Na dně rozsvítili baterku a došli až do velikého sklepa, který tu zbyl z doby, kdy tu ještě stála restaurace „U koupaliště“. Ve vlhkém sklepě bylo uprostřed staré akvárium, zamčené dvěma zámky a uvnitř stála klec, rovněž opatřená zámkem. V kleci se choulilo cosi, co připomínalo malou holku. To cosi vypadalo jako čarodějnice, nebo spíš rozcuchaná, špinavá víla či chumel roztrhaných hadrů. Možná to byl jen stínový přelud či chuchvalec neštěstí. Obličej to mělo smutný a oči uplakané.
„Ahoj, kdo jsi?“ zeptal se Tupík.
„No ano, ano, kdo jsi a co tu děláš?“ dala se do výslechu i Ostenka. To něco se na ně podívalo, utřelo si rukou nudli u nosu a mlčelo. Až když se Ostenka odvážila a vhodila malou dírkou do klece kapesník, to něco si utřelo kapesníkem nudli a otočilo se k nim.
„Já jsem bouřka Žofie. Dva lumpové mě tu vězní. Každý den sem chodí a vždycky mě rozvzteklí, že ze mě jde spousta energie, kterou oni chytají do plastových lahví.“
„To jsou naši spolužáci Cipísek a Lotrando. Proč to ale dělají?“ vyzvídal Tupík.
„No ano, ano, proč to dělají?“ opakovala Ostenka.
Bouřka Žofie pokrčila rameny a odpověděla. „Já nevím. Říkali něco o dvaceti lahvích a o bance.“
Teprve teď si ježci všimli deseti plastových lahví, stojících v koutě. Všechny byly naplněné jiskrami, hromy a blesky. Bouřka Žofie hned pokračovala. „Nesmíte ty láhve otevřít, nebo vybuchnou. Je v nich veliká síla.“
Ostence to došlo o několik chvil dřív než Tupíkovi a ukazujíc na lahve, prohlásila: „To jsou jako granáty a loupežníci s nimi chtějí přepadnout banku. No ano, ano. Určitě je to tak.“ Potom se podívala na Žofii a pokračovala v otázkách. „Proč jim tedy tu energii na granáty dáváš? No ano, ano, proč jim jí dáváš?“ Nešťastná Žofie ukázala prstem na sebe a potichu řekla: „Jen se na mě podívej. Jsem bouřka. Nemohu za to, že mám energii. Když se rozzlobím, jde to ze mě samo.“
Tupík se vložil do rozhovoru. „To nic, dostaneme tě ven. Máme kamarády Floriána, Kaplana a Sváťu z kaple svatého Floriána a ti umí otevřít každý zámek.“
Žofie vyskočila, až jiskry lítaly a vykřikla: „To vás nesmí ani napadnout. Kdybych se dostala z akvária ven, okamžitě bych jako správná bouřka vybuchla a to by byl takový šrumec, že bych neskončila, dokud by tenhle sklep stál. Kdyby tu někdo v té chvíli byl, určitě by to nepřežil a hlína by jej navždy pohřbila.“
Vtom se od žebříku ozvaly zvuky. Tupíkovi a Ostence došlo, že jejich spolužáci byli ze školy již uvolněni a jdou se podívat na svou zajatkyni. Okamžitě se schovali do rohu za hromadu haraburdí a čekali, co se bude dít.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!