Tupík, Ostenka a Bambi se zastavili a čekali, kdože to na ně volá. Z křoví vylezl ježek. Nebyl to však obyčejný ježek. Byl velice podivný. Velikostí byl o malinko menší, než Ostenka a bodliny měl delší a zkroucené do vývrtky. Na hlavě mu koukal z helmy bodlinový cop. Co bylo však nejzajímavější, nebyl hnědočerný, ale zelenorůžový.
„Dongobrýngý dengen. Jángá jsemngem Jengežekngek.“
Tupík s Ostenkou zůstali úplně paf. Jediný kdo zareagoval, byl Bambi. Ihned pochopil, že když ze slov odstraní ng, dá se zelenorůžovému ježku docela rozumět. Dongobrýngý dengen. Jángá jsemngem Jengežengek, vlastně znamená – Dobrý den. Já jsem Ježek. Ihned zvláštnímu ježkovi odpověděl. „Nangazdarngar. Jángá jsemngem strangašingidlongo.“
To samozřejmě znamená – Nazdar, já jsem strašidlo. Abych vás dál nemučil, budu vše překládat, jako by mimozemšťan mluvil česky tak, jak to překládal Bambi Tupíkovi a Ostence. Ti dva totiž nerozuměli ani slovo.
Když se trochu očichali a seznámili, zeptala se Ostenka ježka: „Jak se vlastně jmenuješ a odkud jsi? No ano, ano, odkud?“
„Jmenuji se Zinzulka. Jsem z planety Zemngem. Letěli jsme s rodinou na dovolenou. Jenže jsme zavadili svými ostny o plášť lodi, ten to nevydržel, a tak jsme museli u vás nouzově přistát,“ vysvětloval mimozemský ježek.
Tupík zakroutil hlavou, jako že se tomu diví a povídá: „Jestliže jsi s rodinou, kde ji máš?“
Zinzulka zapískal směrem ke keři a zpod listí se vybatolili dva ježčí kluci a za nimi krásná ježkyně.
„To jsou mí kluci Kulík a Švidrák. A samozřejmě má žena Chudla.“
Všichni tři měli podobné zbarvení jako Zinzulka, ale jeden kluk měl světlejší pruhy a druhý tmavší. Když je Ostenka uviděla, začala se upřímně smát: „Vypadáte, jako byste byli v pyžamu, no ano, ano, v pyžamu.“
Když se však mimozemští kluci schoulili strachy do klubíčka, uvědomila si své nevhodné chování a omluvila se.
„Jestliže máte potíže se svou raketou, měli bychom vám nabídnout pomoc. Že ano. Ukažte, kde ji máte, ať víme, co byste potřebovali,“ snažil se o nápravu Tupík.
Zinzulka zavedl kamarády k meziplanetárnímu plavidlu. Byl to krásný plastový růžovozelený létající talíř a jen nad kabinou byl trochu roztržený.
„To je hračka. Doběhnu domů pro lepidlo a díru zalepíme,“ řekla nadšeně Ostenka a pádila k Ostrovu.
„Hlavně nikomu nic neříkej, nebo dostaneš naše kamarády do problémů,“ volal za ní Tupík.
Za hodinu byla Ostenka zpátky i s lepidlem. Pečlivě zalepili díru a zbytek tuby dali Zinzulkovi, aby měl rezervu na příště. Chudla donesla ježkům za odměnu vesmírný koláč a Bambimu zmrzlinu z Mléčné dráhy. Potom nasedli do talíře a tiše vzlétli. Ještě naposled zamávali z okna a odletěli.
„Víš Tupíku, když máme kamarády tady na zemi, je to skvělé. Ale když víme, že máme kamarády i tam nahoře, je to ten nejlepší pocit,“ pochvalovala si Ostenka a začala sbírat bylinky pro paní Eleonoru.
Bambi si lízl zmrzliny. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádky je úplný
KONEC
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!