„Já, že mám letět zpátky? To nikdy. Už mám dost toho jejich syrového masa. To je pořád maso, ovoce maso, ovoce. Kdo to má stále žrát? Jednou mi dali omylem psí granule. Panebože, to byla dobrota. Jenže prý jsem drak a musím mít syrové maso. Princezny už došly a nevypadá to, že by se kvůli mně začaly množit. Jak já bych byl rád psem.“ Zasnil se Hubert všemi třemi hlavami, až přestal jíst. Tupík využil situaci a navrhl Hubertovi řešení.
„Jestli mi pomůžeš zachránit Ostenku, pomůžu ti, abys byl psem. Vím, jak na to. A budeš mít granule každý den.“
Drak Hubert se nedůvěřivě podíval na Tupíka, ale protože miloval granule, svolil.
„Dobře, pomůžu ti, ale teď buď tak laskav a počkej, až se najím.“
Tupík měl z rozhodnutí Huberta radost, ale neodpustil si poznámku, že v jeho případě nejde o laskavost, nýbrž o mlaskavost.
Když se úplně setmělo a svítil jenom měsíc, vzal Hubert Tupíka na záda a vyrazili. Z výšky vypadá město krásně a osvětlený klášter září do dálky. Po chvíli přistáli na dvoře před Ekocentrem. Jenže všechny dveře byly už zamčené. Drak navrhoval, že plamenem vypálí díru do zdi, ale Tupík řekl, že by to hned spustilo poplach a že má tady blízko kamarády klíče. Schoval Huberta do křoví a dal mu povel: „Sedni a buď hodný,“ a běžel do kaple.
Kaplan, Sváťa a Florián byli rádi, že Tupíka vidí, a když se dozvěděli, co se Ostence přihodilo, běželi s Tupíkem do Zoo. Pro klíče nebyl žádný zámek překážkou. Dostaly se přes patery dveře, jenže když už byly u klece, kde je čekala ježčí kamarádka, spustil se alarm. Kamarádi rychle odemkli poslední zámek a prchali i s vysvobozenou Ostenkou ven.
Sotva se jim podařilo vyběhnout před budovu, přijížděl poplachem přivolaný policejní vůz. Oba ježci a všechny tři klíče se schovali za odpadkový koš, a když policisté vběhli do odemčené budovy, nasedli na záda Hubertovi a ten s nimi ladně opustil zahradu kláštera. Kousek za kaplí svatého Floriána drak přistál a ježci sesedli.
Tupík se zeptal bratrů klíčů, jestli by mohly o slavnosti přijít, neboť drak Hubert by chtěl splnit přání, aby vypadal jako pes. Kaplan odpověděl, že samozřejmě přijít mohou, ale že to bude vzhledem k pověsti draků dost nebezpečné. Jestliže se objeví ve frontě na splněná přání mezi dětmi drak, asi se znovu ocitne za mřížemi v Ekocentru.
Ježci i Hubert dali Kaplanovi za pravdu a zeptali se, co tedy navrhuje. Kaplan se poradil se Sváťou a Floriánem a rozhodl.
„Dáme možnost Hubertovi, aby se mu žilo lépe, ale máme podmínku. Do půlnoci přivedete člověka, který si Huberta, coby psa ponechá. Jestli však nikoho nenajdete, zůstane drakem.“
Do půlnoci zbývaly dvě hodiny. To se nedá zvládnout, pomyslel si Tupík, ale přesto vyrazil do města. Za zkoušku nic nedá. Znovu bloumal ulicemi, ale tentokrát si dával pozor, aby nezabloudil. Když však po hodině a půl nepotkal nikoho, jen dva pány venčící své mazlíčky, obrátil se k cestě zpět. Ti dva pánové by jistě nechtěli do bytu ke svému pejsánkovi draka, i kdyby to už drak nebyl.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!