Anastázie Breburda se hlasitě zasmála a vysvětlila Ostence, že nemusí prohledávat hroby. Prý si jí slečna Klára před odchodem postěžovala, že jí není dovoleno, aby byla pohřbena na hřbitově. Stačí, aby prohledali křížky mimo hřbitov. Poté se s nimi rozloučila a zmizela v hladině studánky.
Ježci s Floriánem šli pomalu k městu a celou dobu přemýšleli, kde by mohl být nějaký kříž. Na žádný si však nevzpomněli.
„To bude tím, že už naše město známe a nevšímáme si detailů,“ dedukoval Tupík.
„No ano, ano, nevšímáme. Určitě tu nějaké kříže jsou. Budeme muset projít město, abychom je našli. No ano, ano, našli,“ nešťastně přitakala Ostenka.
Když došli před klášterní areál, zvolal kouzelný klíč: „A hele, támhle je jeden kříž!“ a ukázal směrem k mostu. „Každý den na něj koukám a vlastně jsem si ho nikdy nevšiml. Tak máme první výsledek.“
Na mostě k městu stojí skutečně kříž. Když však k němu ježci s klíčem došli, zjistili, že je přímo nad vodou.
„Do vody by asi Kláru nepohřbili. Musíme hledat dál. Ale měli bychom s tím seznámit Bambiho. Pojďte, snad bude doma a nebude někde strašit,“ navrhl Florián.
Když zatočili do Starého města, objevili další kříž. Hned vedle kostela stojí pískovcový obelisk, který zobrazuje sousoší Nejsvětější Trojice. Ježci zavolali na pomoc krtka Bonifáce. Ten řádně prohrabal okolí, ale žádné kosti, ani jiné pozůstatky nenašel.
Kamarádi vystoupali na věž radnice a seznámili Bambiho s výsledky svého bádání. Bambi byl nadšený, že se o něj ježci tak zajímají a i když si nemohl vzpomenout na žádný další kříž v okolí, dobrou náladu mu to nezkazilo.
Večer se Tupík doma zeptal rodiny, jestli někdo neví, kde je v Ostrově ještě nějaký kříž. Nikdo však nevěděl.
„Nemusí to být veliký kříž. Stačí malý křížek. Hlavně, aby pod ním byla hlína,“ žadonil smutně Tupík.
„Křížek?“ zauvažovala bábi Stázi, „o jednom Křížku bych věděla, ale nevím, jestli je tam křížek.“
Všichni se na babičku podívali, jako na cvoka. Děda jí dokonce sáhl na čelo.
„Babi, ty víš o křížku a nevíš, jestli je tam křížek? To už ti v té hlavě opravdu přeskočilo?“
Babi Stázi se pousmála a uvedla všechno na pravou míru.
„Křížek, milá rodino, se jmenuje kopec za městem. A jestli někdo ví, zda je tam křížek, tak to tedy já nevím.“
Všichni se té slovní hříčce zasmáli a Tupík ten večer usínal s velkým těšením na zítřejší den.
Když na druhý den skončilo vyučování, odebrali se ježci s Floriánem na radniční věž. Medvídek Bambi byl šťastný, že se ježkům podařilo objasnit jeho zapeklitou situaci a dohodl se s nimi, že o úplňku poletí s labutí Otylkou na Křížek.
Když nastal úplněk, letěli všichni na kopec Křížek u koupaliště. Po přistání chvíli místo prohledávali a nakonec našli vchod do krypty.
„No tak, jdi a zachraň svoji duši,“ pobízel Bambiho Tupík.
„No ano, ano, zachraň se,“ souhlasila s Tupíkem Ostenka.
Jenže Bambimu se nechtělo.
„Já tam asi nechci. Teď, když jsem poznal takové kamarády, jako jste vy, si říkám, že na světě není vlastně tak špatně. Já tu zůstanu.“
Na Bambim bylo vidět, že má vlhké oči. Jediný, kdo byl v té dojemné chvíli schopen mluvit, byla labuť Otylka.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!