Krokodýl: „Tebe by hned chytili. Jsi pomalá jako šnek.“
Želva: „No dovol, umím běhat nejrychleji z našeho terária.“
Krokodýl: „Jo. Když jde o žrádlo. To já bych utekl hned.“
Želva: „Neříkej, že se tady máš špatně.“
Krokodýl: „To ne, jídlo mi dají až pod nos. Voda je sice chlorovaná, ale už jsem si zvykl. Jenže já bych si tak rád zalovil. Už ani nevím, jak chutná antilopa.“
Želva: „Máš pravdu. Já bych si taky zaplavala v moři. Naposled jsem plavala před sedmdesáti lety. Ale nejstarší tady nejsem.“
Krokodýl: „No jo, nejstarší byl drak Hubert. A teď je fuč. Závidím mu, že si může zalovit.“
Želva: „Prosím tě. Co mu závidíš? Tady v lesích si může chytit leda králíka. A Hubert je podle tebe drak? Vždyť je velký jako pes.“
Krokodýl: „To je jedno. Ale je na svobodě. I malý drak je drak. Jak se mu vlastně podařilo utéct?“
Želva: „Prý dostal včera k večeři papriky a ty byly tak pálivé, že mu z huby vyšlehly plameny a propálil voliéru. No, a když už tam ta díra byla, tak vzal čáru.“
Krokodýl: „Komu?“
Želva: „Komu co?“
Krokodýl: „Komu vzal tu čáru?“
Želva: „Nikomu. To se tak říká, jako že utekl. Vzal čáru. Vzal roha. Vzal kramle. Zdrhnul. Utekl.“
Ostenka s Tupíkem byli z toho tak zmatení, že ježčí holka nedávala pozor a vylezla z křoví na trávník. To však neměla dělat. Jeden hasič, který nevěděl, že nepatří do Zoo, jí popadl a odnesl. Ostenka křičela, ať jí ihned pustí, ale hasič toho nedbal. Ostenka se v zoufalosti zakousla hasičovi do ruky a ještě jej popíchala. Bohužel si požárník nasadil rukavice a zavřel jí do klece. Tupík byl nešťastný. V duchu si sice řekl, že Ostenka není zas takový strašpytel, když se tak urputně brání, ale nicméně jí to nebylo mnoho platné. Zavolal na Ostenku, že jí zachrání, ale že počká, až ten frmol utichne. Mohl by totiž skončit stejně, jako jeho kamarádka.
Celý den se Tupík toulal městem a přemýšlel, jak by Ostenku vysvobodil. Když se zešeřilo, zjistil, že mezi paneláky zabloudil. Snažil se najít cestu k Ekocentru, ale marně. Najednou si všiml u kontejnerů na odpad, že z útrob jedné popelnice jsou kýmsi vyhazovány odpadky ven na ulici. Za chvíli se objevila ošklivá, špinavá hlava, potom druhá a hned třetí. Po ní i celý drak Hubert. Opravdu vypadal jako tříhlavý pes s křídly. Sedl si na obrubník a začal požírat úlovky, které našel uvnitř.
Tupík k němu došel a jen tak polohlasně prohodil: „Hasiči i policie ve městě mají poplach a ty si tady večeříš.“ Hubert mrkl jednou hlavou na ježka a druhou se v pojídání nenechal rušit. Třetí hlava hlídala okolí.
„Vždyť jsem od rána nic nežral,“ postěžoval si drak.
Tupík viděl, že je Hubert celkem klidný a posadil se k němu. „Krokodýl ti závidí, že můžeš lovit a ty zatím vybíráš popelnice, jako nějaký bezdomovec.“
Hubert se zarazil a povídá: „Nebudu přece riskovat, že mě zase chytí. Jen co se úplně setmí, vyrazím na lov. Za světla nemohu létat. Sestřelili by mě.“
Tupík zjistil, že se s Hubertem dá mluvit úplně jako s jiným kamarádem a dodal si odvahy. „Huberte, potřeboval bych tvou pomoc. Když jsi uletěl z Ekocentra, hasiči zavřeli mou kamarádku omylem do klece. Kdybys tam se mnou zaletěl, mohli bychom jí vysvobodit.“ Do Huberta jako když píchne.

Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!