Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
- Tupík a ztracené veverky
Jednoho rána přišla veverka Rozárka do třídy celá uplakaná. Všichni se jí ptali, proč je tak nešťastná a ona řekla, že se jí ztratili všichni členové rodiny. Ráno se probudila a nikdo nebyl doma. Tupík s Ostenkou jí konejšili, že se určitě do večera objeví, a že jestli ne, pomohou jí rodinu najít.
Jenže veverka Rozárka přišla druhý den a brečela ještě víc. Prý se jí ztratili všichni příbuzní z okolí. Ona jediná zůstala jen proto, že ze strachu přespala v ptačím hnízdě.
Další den nepřišla Rozárka do školy vůbec. Tupík, jako předseda třídy, zorganizoval na odpoledne pátrací akci. Všichni spolužáci, se po skončení školy rozeběhli po ostrovském parku a hledali veverky. Do pátrací akce se zapojili i Tupíkovi sourozenci Špendlík, Hřebík a Jehlice. Do večera však nenašli veverku ani jednu. Všechny úplně zmizely, jako by se do země propadly.
Když se začínalo šeřit, setkali se všichni hledající u Paláce princů. Tupík si vylezl na kašnu a promluvil k davu pátračů.
„Je to velmi podezřelé. Někdo pravděpodobně všechny veverky uloupil. Nevíme, kdo to byl, ani proč to udělal, ale naše ostrovské veverky najdeme.“
Z davu se ozvaly výkřiky.
„Určitě je prodali do ZOO,“ nebo „Ano ano, do ZOO.“
Asi jste poznali, že ten druhý výkřik patřil Ostence, která ještě pokračovala: „Musíme je najít, máme je přece v městském znaku! No ano, ano, ve znaku.“
„Nedáme naše veverky. Esli najdeme toho, kdo je unes, tak toho viníka vopíchám,“ volal Tupíkův bratr Špendlík, který měl z češtiny čtyřku.
„Neříká se esli, ale jestli. A taky se neříká vopíchám, ale popíchám,“ opravil bratra Tupík.
Jako poslední se ozval křeček Kamil, který chtěl Rozárku najít, protože mu dlužila pět oříšků.
Než se všichni rozešli do svých domovů, přilétla sojka Růžena, která tvrdila, že ví, kdo to byl, ale že to nepoví, protože jí ty veverky lezly na nervy. Pak zase odletěla. Všem bylo jasné, kudy povede zítřejší pátrání, ale protože se smrákalo, rozešli se do svých domovů.
Ráno byla sobota a všechna zvířátka pátrala po okolí. Po veverkách se však zem slehla. V neděli už tuto zprávu vědělo celé město. Všichni, počínaje požárníky a spolužáky konče, hledali veverky. Takový ruch město snad ještě nezažilo. Sojka trvala na svém a jinou stopu nikdo nenašel. Veverky se ztratily, jako pára nad hrncem.
Když zasedala rada města, měla na programu jediný bod. Veverky. Co udělat, aby se veverky vrátily do městského parku? Jedni navrhovali, aby byly zakoupeny veverky nové. Jiní, aby se město na veverky vykašlalo, protože má jiné starosti, například volbu nového starosty.
Nevím, jestli je volba nového starosty důležitější než ztracené veverky, ale vím určitě, že by nově zvolenému starostovi veverky ještě zamotaly hlavu.
Rada města rozhodla, že veverky nejsou pro město důležité a dokonce navrhla změnit znak města. Ihned byla vypsána soutěž o nový znak.
Tupík seděl doma u večeře, když děda Jerda četl noviny.
„Prý městská rada odsouhlasila, že nechají veverky veverkami a budou se věnovat volbě nového starosty. Dokonce prý vyhlásili soutěž na vzhled nového znaku. Tak to jsem zvědav, jak tohle celé dopadne.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!