Doma se pak Tupík nenápadně zeptal, kdo v městě nosí uniformu. Prý to mají za domácí úkol zjistit. Děda Jerda řekl, že samozřejmě policisté a babi Stázi pověděla, že taky hasiči. Tupík zkusil navrhnout nádražáky, jenže tu se ozval táta Jáchym.
„Kdepak nádražáci, ti chodí většinou v monterkách. V uniformě uvidíte leda tak průvodčího a ten je ve vlaku. Ale uniformu mají i vojáci.“
Maminka Pichlice dodala, že v Ostrově vojáci nejsou, ale děda Jerda si pamatuje, že tu až donedávna byli. Prý měli sídlo v klášterním areálu.
Ten večer usínal Tupík pln naděje na zítřejší den. Už zbývají k naplnění necelé dvě lahve. Jestli se zítra matka tromba neobjeví, budou muset informovat policii, aby nedošlo k nějakému neštěstí.
Druhý den se hned po škole ježci vydali směrem ke sklepu, aby se zeptali bouřky Žofie, co mají dělat v případě, že se tromba opravdu objeví. Jenže na cestě u rybníka potkali Cipíska a Lotranda. Zlodějští synové byli rychlejší a nesli od Žofie tašky s deseti plastovými lahvemi. Místo pozdravu osočili Tupíka slovy: „Co čumíš Tupoune. Bude mejdan. Vezmi si tu ježici a mazej.“
„No, no, no, to jo,“ dodal Lotrando.
Nešťastní ježci dorazili k Žofii. Ta se však smála na celé kolo. Vysvětlila kamarádům, že díky nim měla v sobě tolik naděje, smíchu a veselí, že se jí podařilo vyměnit obsah lahví. Jestliže loupežničtí hoši otevřou před bankou své lahve, bude opravdu v jejich okolí mejdan. Jenže to Cipísek s Lotrandem neví. Taky jim potvrdila domněnku, že ji lumpové nehodlají pustit. Po téhle akci si nechají vyrobit další granáty. Ježci vysvětlili bouřce svůj omyl s nádražáky a zeptali se, jak reagovat na trombu. Co jí mají říct? Žofie jim sdělila, že až se maminka objeví, mají se schovat a ona, že si ji najde sama. Ještě na závěr poprosili bouřku, aby si dávala pozor, že na druhé straně rybníka sedí Otylka na vejcích. Žofie je ujistila, že se jí nic nestane a se svými přáteli se rozloučila. Ještě před odchodem ježků jim dala malý prstýnek. Prý na památku. Jestli si jej některý z nich nasadí, přijde.
Cestou od Žofie se ježci zastavili v klášteře. Napíchli na špičku jablko a čekali, co se bude dít. Mraky, které se tu poslední týdny převalovaly, se začaly pomalu hýbat. Na jednom místě se počaly do kruhu otáčet a čím dál víc se jazýček víru snižoval směrem k zemi. Pojednou se zablýsklo a déšť a vítr spustily svůj kolotoč. Tupík s Ostenkou měli co dělat, aby ze střechy kláštera utekli.
Druhý den se probudili do krásného slunečného rána. Noviny psaly, že se nad starým městem strhla stoletá bouře. Žádný meteorolog tohle nikdy neviděl. Bouřka trvala několik hodin a dokonce se prý objevila i tromba, která zmizela po řádění u starého koupaliště. Na konci článku o počasí byl ještě dodatek, že v okolí banky se tančilo v dešti a lidé byli veselí a plní naděje. Tupík s Ostenkou o tom věděli své, ale pro jistotu se zašli podívat ke koupališti. V místech, kde byl žebřík do jámy, zela díra jako vrata a z druhé strany rybníka jim mávala Otylka. Inu, život je někdy spravedlivý.
Zaduněly hromy blesky. Pardon.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!