Cipísek s Lotrandem netušili, že jsou pozorováni a bavili se na Žofiin účet.
Cipísek: „Tak co ty jedna škeble? Dáš nám zase trochu dynamitu?“
Lotrando: „No, no, no, vždyť to není dynamit.“
Cipísek: „Já vím, ale účinek bude podobný. Stačí trochu tuhle škebli naštvat.“
Lotrando: „No, no, no, vždyť to není škeble.“
Cipísek: „To přece vím, ale ukrývá v sobě perlu. Dej nám trochu té naštvanosti škebličko.“
Lotrando: „No, no, no, dej nám ji.“
Cipísek: „Dneska je nějak podezřele klidná. Naštvi se, ty Káčo hloupá. Ještě deset lahví naplníme a pak tě pustíme.“
Lotrando: „No, no, no a zlato z banky bude naše.“
Když loupežníčci viděli, že dnes slovy něco těžko zmůžou, nadzvedl Cipísek malinko víko akvária a drátem píchl do Žofie. Ta dosud odolávala. Jenže když do vás někdo píchne, určitě se taky naštvete. Žofie vyskočila a nechtě naplnila energií přiloženou láhev až po okraj. Cipísek se zasmál a hned pet lahev zašrouboval.
„Výborně! Sice to trochu trvalo, ale máme, co jsme chtěli. Pojď Lotříku, jdem domů,“ řekl Cipísek a oba se odporoučeli k žebříku. Když zvuky utichly, vylezli ježci ze skrýše.
„Tak to máme potvrzeno. Chtějí vyloupit banku,“ zalamentoval Tupík.
„Ano, ano, chtějí zlato lumpové,“ přitakala Ostenka. Žofie vstala a omlouvala se za to, že svým věznitelům znovu poskytla energii na granát. Ježci však říkali, že to není její vina a přemýšleli, jak tuto svízelnou situaci vyřešit.
„Tak je nechte,“ navrhla Žofie, „ať svůj plán dokončí. Já to pár dní nějak vydržím. Mezitím to oznámíte policii a ta si s nimi u banky poradí.“
„No a co ty? No ano, ano, co ty?“ měla strach o budoucnost bouřky Ostenka.
„Vždyť říkali, že mě potom pustí,“ odpověděla naivně Žofie.
„Nikdy nevěř zlodějům. Nikdy by tě nepustili. Jednak vědí, že by to nepřežili a jednak nemají nikdy dost. Znovu by tě ždímali na další akci,“ vložil se do rozhovoru Tupík. Bouřka Žofie si sedla nešťastně do rohu a natahovala moldánky.
„Nebreč, vždycky se najde nějaké řešení,“ utěšovala jí Ostenka, i když sama nevěřila, že na nějaký nápad přijdou. Chvíli všichni tři mlčeli a potom se Tupík zeptal: „A nemohl by ti pomoct někdo od vás? Tím myslím někoho z počasí?“
Vzlykající Žofie prohlásila, že má jen maminku, ale že neví, jak by ji zavolala.
„Co je to za maminku, která se nestará?“ rozčílil se Tupík.
„No ano, ano, nestará se,“ podporovala kamaráda Ostenka. Žofie chvíli provinile mlčela a potom se přiznala:
„Já jsem své mamince utekla. Moje maminka je tromba. Myslela jsem si, že už jsem velká a chtěla jsem bouřit sama. Maminka by mi určitě pomohla.“
Ostenka uznale pokývala hlavou, jako že to chápe a pro jistotu se zeptala: „Co je to tromba? To my s Tupíkem nevíme, no ano, ano, nevíme.“
Žofie vysvětlila ježkům, že když se v bouřce udělá vír, který dosáhne až na zem, tak se mu říká tromba. Jenže když malá bouřka utíkala z domova, zaslechla za sebou maminčino volání. Byla to prý básnička.
Když mě budeš potřebovat,
napíchni tři Jonatány,
v jakékoliv formě.
Na špice, či hromosvody,
na tři věže po Ostrově,
kde se žije v uniformě.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!