Básničku si pamatuje, ale neví, co to znamená. Ostenka prohlásila, že to není vzkaz pro dceru, ale tajná šifra. Žofii to tak rozesmálo, že naplnila smíchem celou pet lahev. Kamarádi se dohodli, že se poradí doma, a že zítra zase přijdou. Poté se rozloučili se Žofií a odešli domů.
Tupík se doma po večeři zeptal dědy Jerdy a babičky Stázi, co by ta básnička mohla znamenat. Děda, jako znalec ovoce prohlásil, že Jonatán je jedna z nejlepších odrůd jablek, ale s ostatním si nevěděl nikdo rady.
Druhý den se ve škole oba ježci domlouvali na vyřešení hlavolamu. Tupík přinesl informaci, co se týče jablek a Ostenka měla pro změnu řešení druhé části. Prý to budou budovy, kde sídlí policie, hasiči a nádražáci. Ti všichni totiž chodí v uniformě. Takže věty z říkačky mohou znamenat jen toto: Když mě budeš chtít přivolat, napíchni na špičky domů policie, hasičů a nádraží, tři jablka.
Ježci se hned po škole dali do práce. Ostenka sehnala tři jablka a Tupík, jako částečný znalec Ostrova zjistil, kde je policie, hasičárna a nádraží. Hned potom běželi ke starému koupališti. Dnes však nemířili ke sklepu. Hledali labuť Otylku. Po několika minutách ji našli. Otylka měla sice práci se stavěním nového hnízda, ale když jí ježci vysvětlili situaci, ráda pomohla. Otylka se vznesla s Tupíkem, Ostenkou a třemi jablky a zamířili k městu. Když doletěli k silnici, vzala to Otylka pod mostem. Byl to docela náročný manévr. Tupík se labutě zeptal, proč neletěla vrchem, mohli se skoro zabít. Otylka však odpověděla, že by jí mohli pokutovat, protože nemá dálniční známku. Ostenka jí však uklidnila, protože v tomto úseku se jezdí i létá bez dálniční známky.
První jablko napíchli na hromosvod hasičárny. Ta byla nejblíže. Potom letěli k nádraží a rovněž bez potíží napíchli jablko na špičku antény. Když však prolétávali kolem výškové budovy směrem k policejní stanici, vyklouzlo třetí jablko Tupíkovi z ruky a to spadlo přímo na asfalt. Tam se roztříštilo na cimpr campr. Teprve nyní ocenili kamarádi kvalitu Otylky. Ta ani chvíli nezaváhala a slétla na náměstí, kde zrovna probíhaly farmářské trhy. Prolétla nad trhovcem s ovocem a uzmula mu jedno jablko. Potom přistála na střeše policie. Tupík s Ostenkou byli z toho letu tak nadšeni, že Otylce zatleskali. Ta se uklonila a napíchla třetí jablko na špičku hromosvodu. Po ukončení mise je odvezla labuť na staré koupaliště, vysadila u sklepa a letěla shánět další materiál na stavbu hnízda.
Tupík a Ostenka dorazili k Žofii. Ta když je uviděla, úplně pookřála. Byla velice ráda, že je vidí, a že ji neopustili. Ježci jí vyprávěli, jak to vše vymysleli a jakým způsobem to provedli. Až do této chvíle se Žofie usmívala. Když však uslyšela, že jsou jablka na místě a nic se nestalo, posmutněla.
„To asi nebude to správné řešení, když maminka nereagovala,“ oznámila smutně kamarádům Žofie.
„Neběduj. Jestliže to má zabrat hned, tak to alespoň víme a budeme to zkoušet, dokud to nezabere,“ řekl rozhodně Tupík. Ostenka s Žofií se na něj s obdivem podívaly.
„Ano, ano, budeme to zkoušet,“ nadšeně souhlasila Ostenka, „jenže jak? No ano, ano, jak?“
Všichni tři seděli a přemýšleli. Nic kloudného však nevymysleli. Ježci se s bouřkou rozloučili a slíbili, že zítra zase přijdou.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!