„Nandej si plnej kýbl, ať nechodíš zbytečně!“ přikazoval Frfňal.
„Až narazíš na vodu, budeš mít padla,“ dodal jízlivým tónem Smoliucho. Chudák Kapička zřejmě slíbil duchům, že když jej zbaví kapající vody, bude jim sloužit. Netušil však, že si ti dva nezvedenci vymyslí ve svém zbořeném sídle vykopat studnu.
Když vynesl Kapička desátý kýbl kamení z jámy, opustili ježci svůj úkryt a potají odešli. Cestou domů se radili, jak kamarádovi nejlépe pomoci.
„Jestliže na duchy zavoláme někoho, kdo je umí zlikvidovat, zabráníme vodníkovi, aby se utahal k smrti, ale zase mu začne kapat voda ze šosu. V případě, že bychom mu pomohli vykopat studnu, vymyslí si ti dva další práci,“ uvažoval nahlas Tupík.
„To máš sice Tupíku pravdu, ale nechat ho v tom nemůžeme. No ano, ano, nemůžeme,“ souhlasila Ostenka. „A ty víš o někom, kdo by ty duchy zahnal?“ zeptala se po chvíli. Tupík se zamyslel a řekl, že jediný kdo by to mohl udělat, je čarodějnice Eleonora.
Oba došli k Pohledové zdi a volali na Eleonoru. Žádný vchod tu nebyl a tak se zklamaně otočili k odchodu. Tu zavrzaly dveře. Tam, kde byla ještě před chvílí cihlová zeď, se objevil otvor a zpoza dveří se ozval příjemný hlas paní čarodějnice: „Jen pojďte dál vy dva rytíři. Už na vás čekám.“
Tupík s Ostenkou vstoupili do světničky a uviděli paní čarodějnici, jak sedí v houpacím křesle. Na jedné noze má sádru a v ruce hadrový pytlík.
„To koukáte Ježouři na nešiku. Spadla jsem z kola a zlomila si nohu. Pro vás mám však kouzelné koření. Jestliže jím posypete oba lotry, bude od nich pokoj,“ usmála se Eleonora.
„Jak víte, co nás trápí? Vždyť jsme to nikomu neříkali. No ano, ano, nikomu,“ divila se Ostenka. Paní Eleonora se zasmála a pošeptala, že je přece čarodějnice a tak se není čemu divit. Jenže pak se přiznala, že Tupíka a Ostenku na cestě sem zaslechla sojka a ta jí to hned přiletěla vyžvanit. Oni totiž ježci, nejenže dupou, ale i mluví nahlas. A sojka je veliká drbna. Nakonec jim ještě poradila: „Až zachráníte Kapičku, přijďte s ním ke mně. Čertův dráp mám, heřmánek a jitrocel taky, tak mu namíchám mast na to jeho nešťastné kapání. Ale to vám povídám, nikomu ani muk. Jestli se Česílko dozví, že mu čaruju se synáčkem, utopí mě i s tou sádrou.“
Ježci poděkovali, vzali pytlík s kouzelným kořením a utíkali s ním zpátky.
Kapička s duchy ve zřícenině nebyl a tak se oba podívali do vykopané jámy. Najednou se v dálce ozvaly hlasy: „No tak, koukej makat, nebo ti tu vodu znova spustíme.“
Tupík s Ostenkou viděli, jak Kapička poháněn Frfňalem a Smoliuchem táhne ke zřícenině veliký žebřík. Oba duchové si sedli na kámen a čekali, až unavený vodníček dorazí s nákladem. Tu najednou Tupík zakopl a oba ježci spadli do díry.
Po chvíli se začal Frfňal ošívat, jako by něco cítil. „Tady asi někdo je. Cítím něčí pach,“ prohlásil zadumaně duch. To byla chvíle pro ježky.
„Pomóc! Zachraňte nás někdo! Haló, pomozte nám!“ volali Tupík s Ostenkou. Frfňal a Smoliucho se podívali do jámy a začali se smát.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!