Do půl hodiny všichni čtyři ježci pokašlávali a posmrkávali. Když se babička vrátila, měli všichni horečku, až běda. Babi Stázi jim rozdala acylpyrín a novou dávku horkého čaje a nepřestávala po celou dobu hudrovat.
„Už se tady několik let neukázal, holomek. Skoro jsme na něj zapomněli a tak jsme vás před ním nevarovali. Vypadá to, že to byla dneska chřipka, ale příště by vám mohl dát třeba obrnu. Nikdy si nic nezačínejte s cizími lidmi.“
Tu se z vedlejší místnosti ozval taťka Jáchym: „Děti, mamka porodila. Máte tři nové sourozence. Jak se budou jmenovat?“ zeptal se táta Jáchym. Špendlík navrhl, aby se jmenovali Špendla jedna, Špendla dvě a Špendla tři. Hřebík by chtěl Kašpara, Melichara a Baltazara. Zatímco Jehlice si přála Bárta, Lisu a Maggie podle rodiny Simpsonů. Tupík by rád Kaplana, Sváťu a Floriána. Jenže chyba lávky. Taťka vysvětlil dětem, že jsou to tři holky a že sice Lisa a Maggie by to mohly být, ale že by byl radši, kdyby měla miminka česká jména.
Jehlice měla po ruce kalendář a začala v něm listovat.
„Dnes je pátého dubna. Zítra má svátek Vendula, pozítří Hermína a popozítří Ema.“
Bylo rozhodnuto. Všem se jména líbila. Jen uvidět je nebudou moci, dokud se neuzdraví. Miminka by i z chřipky mohla umřít.
Za pár dní už ježci běhali po pokoji a dováděli. Babi Stázi rozhodla, že už jsou zdraví a že mohou k miminkům. Špendlík, Hřebík, Jehlice a Tupík se nahrnuli k postýlce a uviděli tři malé chlupaté kuličky.
Špendlík, který byl nejstarší, prohlásil, že jsou jako kaštany. Jehlice, zklamaná nad jejich vzhledem se neudržela.
„Ty jsou ošklivé. Já byla taky tak ošklivá?“
Maminka, která je pyšně držela v náruči, odpověděla: „Kdepak, tys byla daleko ošklivější. Ale jak vidíš, i z ošklivého semínka může vyrůst krásná růže, jako se to stalo ve tvém případě.“
Když dorazil Tupík po nemoci poprvé do školy, zjistil, že je ve třídě jen polovina žáků. Chorobák způsobil, že většina dětí v kraji marodila. Byla chřipková epidemie. Hned po škole navštívil Ostenku. Ježčí kamarádka na tom byla trochu hůř. Tupíka k Ostence ani nepustili. Dostala od Chorobáka těžkou nemoc. Prý nějaký zápal. Další den maminka Ostenky, Tupíka dovnitř opět nepustila. Ostenka na tom byla velice špatně. Pan doktor jí sice předepsal recept, ale lékárna pro zvířátka je až u Karlových Varů, a tak maminka Ostenku léčí jen bylinami. Tupík požádal, jestli by mu recept dala, a když mu jej maminka Ostenky donesla, pohladil Otylčino peříčko a ta během chvíle přiletěla. Za necelou hodinu podala Ostence její maminka první léky. Za pár dní byla už Ostenka ve škole. Tupík byl štěstím bez sebe, když uslyšel větu „No ano, ano, už jsem zdravá.“
Že nemá nikdo nic brát od cizích lidí, si budou dlouho pamatovat všichni ve třídě. Tupík si zapsal za uši, že tuto moudrost bude muset naučit i své nové sestřičky, Vendulu, Hermínu a Emu.
Zakašlal zvonec. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
- Tupík a plyšové strašidlo Bambi
Tupík s Ostenkou se velice těšili na sobotu. Na radnici byl den otevřených dveří a celá třída se dohodla, že půjdou spolu. Když se to dozvěděl klíč Florián, poprosil ježky, jestli by mohl jít s nimi.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!