Tupík se podíval na Bernarda a viděl, že jsou v tomto případě úplně bezmocní. Jenže, jak už to bývá, ženy si vědí se vším rady. Ostenka zvedla ukazováček a důležitě prohlásila: „Mám řešení.“ Vytáhla z kapsy peříčko a pohladila ho. Za chvíli u nich přistála labuť Otylka.
„Ahoj Ježouři. Kam to bude?“ zeptala se Otylka a udělala pukrle. Ostenka jí něco pošeptala a labuť spokojeně kývla. Všichni tři nasedli a vrabec Bernard letící vpředu prohlásil, že je rád, že nemusí nosit náklad, jako Otylka, když je tady vlak v podobě labutě. Potom se labuť vznesla a zamířila ke svému bydlišti.
Před starým koupalištěm Otylka přistála. Tupík, Bernard a víla se dívali nechápavě na Ostenku. Ta ukázala na jámu, která tu zbyla po řádění tromby a nasadila si prstýnek. Vtom se nad jámou vytvořil mrak a spustil se takový liják, že během minuty naplnila voda celou díru. Hned potom se mrak zmenšil, jednou se zablýsklo a ozvalo se tiché: „Stačí?“
Ostenka poslala směrem k mraku vzdušnou pusinku a zeptala se víly: „Stačí?“
Víla si rukou prohrábla vodu ve studánce a nevěřícně zašeptala: „No ano, ano, stačí.“
Ostenka se zasmála a opakovala: „No ano, ano, stačí,“ a víla zmizela v hladině.
„Tak tomu se říká dobrý konec,“ pochvalně zapípal Bernard a dal Ostence zobáčkovou pusinku. Tupík, když to viděl, nesměle se přidal a Ostenku zhubičkoval.
Zamlaskaly hubičky. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
- Tupík a Chorobák
Špendlík, Hřebík, Jehlice a Tupík si hráli před hromadou shnilých pražců, kde ježčí rodina bydlela. Tu šel okolo zvláštní pán, který měl na sobě všechno červené a vykřikoval: „Všechno zdarma. Vyberte si dárek, na který budete dlouho vzpomínat. Všechno zdarma.“
Došel až k ježkům a nabídl jim bedýnku, ve které byly balíčky. „Vezměte si každý jeden. Je to překvapení.“
Špendlík, Hřebík, Jehlice a Tupík si vzali každý po jednom balíčku a pěkně poděkovali. Najednou se pán zatočil a zmizel jako by tu nikdy nebyl. Ježci si rozbalili balíčky, ale všechny byly prázdné. Vtom zpod pražců vylezla babi Stázi.
„Copak to všichni máte?“ zeptala se zvědavě. Hřebík, který byl nejblíže u babičky, odpověděl, že tu byl nějaký pán a dal jim prázdné krabičky. Babi Stázi se pokřižovala a vyzvídala, jestli měl ten pán jednobarevné oblečení. Když všichni přikývli, pokřižovala se podruhé a začala jim nadávat.
„Kolikrát jsem vám říkala, že se nemáte pouštět do hovoru s cizími lidmi a už vůbec si od nich něco brát. Teď se modlete, aby to byla třeba jen rýma. Všichni do postele!“
Ježci nechápali, proč mají jít odpoledne do postele, ale byli zvyklí poslouchat a zalezli do hromady pražců. Když byli všichni v pelíšku, vysvětlila jim babi Stázi, že ten pán byl Chorobák. Tupík se zasmál a opravil babičku: „Snad chrobák, ne? Jenže on nevypadal jako brouk.“
Babi Stázi se zamračila a pustila se do vyprávění: „Jen si dělejte legraci. Za chvíli vám bude ouvej. Ten pán je Chorobák a roznáší po kraji choroby a nemoci. Do večera se uvidí, co jste od něj dostali. Jestliže byla v krabičce jen rýma, můžete mluvit o štěstí. Jeden z vašich pradědů od něj dostal kdysi mrtvici. Takže, přikrýt, horký čaj a večer vás přijdu zkontrolovat.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!