„Jestli mi okamžitě někdo nepomůže, budu tady řvát, jak dlouho se mi bude chtít. A bude se mi chtít určitě dlouho! A navíc si budu stěžovat na úřadu pro obtěžování.“
První se osmělila Ostenka.
„Slečno vílo, nemohli bychom vám nějak pomoci?“
Víla se zarazila, jako že co a proč a jak a potom ledabyle prohlásila: „No, když mi někdo chce pomoci, nejsem proti, ale jestli se to bude opakovat zase za deset, nebo dvacet let, tak budu fakt moc naštvaná.“
Tupík pochopil, že se s touhle průhlednou dámou nemá cenu vybavovat a rovnou se zeptal: „A co jako potřebujete, abyste zmizela a byl od vás pokoj?“
Víla se na něj nenávistně podívala a potom prohlásila, že se s drzými podomky nehodlá bavit. Načež se obrátila k Ostence a zeptala se jí, kolik je hodin.
Ostenka mrkla na Tupíka, jakože aby se do toho nemíchal.
„Dovolte, abych se představila. Jmenuji se Anastázie Breburda a jsem dcerou vládkyně Krušných hor Marcebily Veliké. Hlídám čistotu všech studánek v kraji. Vlastně jsem hlídala. Teď jsou špinavé, až hanba,“ snažila se pokorně vysvětlit situaci víla. To už ale Tupík nevydržel a vmísil se znovu do rozhovoru.
„Kde jste sakrholte tak dlouho byla? Vždyť jsou všechny studánky v okolí špinavé, jako byste nikdy ani neexistovala?“
„Ano, ano, jsou špinavé,“ přidala se Ostenka.
Anastázie Breburda pohodila pohrdavě hlavou a řekla: „Od té doby, co začali lidé špinit vodu, radši spím. Nemá cenu se namáhat. Stejně by to nepomohlo. Nejsem žádná obyčejná služka. Jsem víla. Musela bych si pořídit na ty tuny odpadků náklaďák. Však oni lidé na to přijdou sami, že není nikde čistá voda. Kdybych měla po lidech studánky drhnout, tak by se mi udělaly puchýře.“
A na důkaz svých slov ukázala ježkům průhledné dlaně. Tupík znejistěl, ale přesto pokračoval v otázkách. „No jo, lidí je mnoho a nedávají na vodu pozor. Jenže takhle to dál nejde. Přece se s tím musí něco udělat. Proč jste s tím už něco neudělala dřív?“
„No ano, ano, proč?“ chtěla vědět i Ostenka.
Studánková víla Anastázie Breburda si zívla a prohlásila: „Nejdřív jsem se snažila. Obcházela jsem studánky v celém kraji, ale studánky mizely pod lidskými obydlími a nakonec v celé oblasti zůstala jedna jediná čistá. Jenže tu mi právě teď zabetonovali při rekonstrukci zámku. Vlastně nemám kam jít. Kdyby byla v okolí alespoň jedna normální studánka, mohla bych zase fungovat. Jenže teď nevím, co budu dělat. Asi půjdu do divadla hrát pohádky.“
Tupík s Ostenkou tuto situaci nechápali. Chvíli ticha přerušil vrabec Bernard.
„Jo. Vy si budete hrát v divadle pohádky a my abychom pili zase tu špínu z kaluží. Kdybych mohl mluvit za všechny, tak já bych chtěl vodu zase čistou.“
„No ano, ano, i my bychom chtěli čistou vodu,“ dožadovala se Ostenka.
Tupík se podrbal na hlavě a navrhnul víle: „Nemohla byste zatím hlídat čistotu vody v kašnách? Jsou tady asi tři. Možná, že kdybyste s tím začala, lidé si postaví další.“
Anastázie Breburda se chytla za čelo a začala nadávat: „To snad nemyslíte vážně? To jako, že já, studánková víla mám čistit tu chlorovanou vodu z vodárny? Jestli se tu do večera neukáže alespoň jedna studánka s normální vodou, tak odcházím.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!