Klotylda neměla žádné důkazy a tak stáhla ocas mezi nohy a vrátila se k ostatním. Starosta vyzval pekaře Kyselku, aby řekl svůj názor. Zástupce starosty vstal a nacpal se za řečnický pult. Byl totiž tlustý, jak pekaři bývají.
„Vážení přítomní. Byl jsem obviněn z toho, že bych chtěl reklamu na pečivo vetřít do znaku města. Doufám, že jste rozumní občané a nebudete těm umazaným zvířatům věřit. Jestli chcete, pojďte se podívat do pekárny. Mám všechno v nejlepším pořádku. O veverkách nic nevím.“
Tu se ke slovu přihlásila malá myška Šedivka.
„Samozřejmě, že je v pekárně všechno v pořádku, ale přijďte se podívat do mlýnice. Poslední dobou tam při mletí pomáhají veverky. Já to viděla. Já tam bydlím.“
Všichni lidé i zvířata ze sálu se vydali do mlýna. Skutečně. Na mlecích strojích pracovaly utahané veverky. Všechny měly na nohou okovy. Starosta nechal pekaře Kyselku uvrhnout do vazby a veverky byly okamžitě osvobozeny.
Druhý den byl v novinách článek o tom, jak kuna Klotylda zachránila ostrovské veverky. O veliké zásluze Tupíka a Ostenky se nikdo nedověděl. Takový je život.
Vysypaly se rohlíky. Pardon.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
- Tupík a studánková víla
Jednou, když Tupík s Ostenkou bloumali po ostrovském parku a hledali škodlivé brouky a červíky k snědku, přilétl k nim vrabec Bernard.
„Poběžte se mnou k Pohledové zdi. Děje se tam něco nepochopitelného.“
Když všichni tři dorazili na místo, uviděli zajímavou věc. Z hlíny pod zdí se kouřilo a celé místo se vlnilo. Nikdy se tu nic takového nedělo a Tupík s Ostenkou nikdy nic takového neviděli.
„To se tu vlní už od rána. Pozoroval jsem to,“ vysvětloval jim udýchaný vrabec.
Ježci pod zem nevidí a do hlíny rýpají jen neradi. Ostenka proto navrhla, aby zavolali jejich spolužáka Bonifáce. Bonifác byl krtek a v hlíně se vyznal. Jenže kde teď krtka najdou? Většinou se rýpe v hlíně a není tudíž vidět. Naštěstí i u zvířátek funguje rozhlas. Ne takový, jaký mají lidé, ale hlasový. Jeden něco zakřičí a do půl hodiny to ví celé město. Tupík proto zavolal, aby bylo všem jasné, že hledají krtka a Ostenka to potvrdila svým: „Ano, ano, hledáme krtka.“
Zanedlouho se krtek objevil.
„Copak potřebujete ježimani? Slyšel jsem, že voláte mě. Jsem tu hned, jak mohl jsem. Potřebujete radu mou?“
Krtek, jak jste si jistě všimli, měl zvláštní způsob vyjadřování. Tupík to o krtkovi věděl a zeptal se ho jeho stylem.
„Na vlnění tohle, mohl by ses pod zem podívat?“
Krtek se zamračil, když uviděl to zvláštní vlnění a pak beze slova zalezl pod zem. Netrvalo dlouho a u Pohledové zdi se kromě zvláštního vlnění objevila i kupka hlíny, z níž nakonec vylezl i krtek Bonifác.
„Tady máte vlnění příčinu toho a objevil jsem já novou červů zásobu, tak běžím obědvat.“
A krtek vyhodil z hlíny malou urousanou průhlednou panenku, která se vztekem jen třásla. Hned potom zalezl.
„Já tady nebudu, já se na to můžu klidně krajc vajc. To je za posledních tisíc let asi podesáté, co mi zamkli studánku,“ nadávalo to podivné stvoření. Tupík, Ostenka a vrabec Bernard se na ní dívali, jako na zjevení. Ono to vlastně zjevení bylo. Malá průhledná naštvaná krasotinka, s hlasem Lucie Bílé. Když mluvila potichu, dalo se to snést, ale když zakřičela, ozýval se její hlas několikrát ze všech stran, jako, když zakřičíte do studny.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit zvířecí svět s klasickými pohádkovými postavami a zasadit je do reálného prostředí města Ostrova je velmi osvěžující a originální. Jednotlivé epizody mají nápadité zápletky, které v sobě nesou i nenásilné ponaučení, což se k dětské literatuře skvěle hodí. Občas se sice motivy trochu opakují, ale celkový koncept moderní lokální pohádky je nosný a velmi sympatický.
Atmosféra – ★★★★☆
Text zprostředkovává velmi milou, hravou a přátelskou atmosféru, která čtenáře snadno vtáhne do dětských let. Vztahy mezi postavami jsou plné laskavosti a vzájemné pomoci, což vyvolává příjemné emoce a pocit bezpečí. Autorovi se daří budovat pohádkovou náladu, i když v některých napínavějších scénách by se dalo s popisy prostředí pracovat ještě o něco hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Příběhy jsou čtivé, mají svižné tempo a slovní zásoba je pro cílovou skupinu dětí zvolena adekvátně. Stylisticky by textu prospělo mírné proškrtání neustále se opakujících frází (např. Ostenčino přitakávání), které po čase mohou působit rušivě, a uhlazení některých dialogů, aby zněly přirozeněji. V textu se objevují občasné chyby v interpunkci a překlepy, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou a nápaditou sbírku pohádkových příběhů, která má obrovský potenciál zaujmout dětské čtenáře. Autor prokazuje velkou fantazii a cit pro budování přátelského světa, kde dobro a spolupráce vždy vítězí. S trochou redakční péče, která by uhladila stylistické nedokonalosti, by z textu mohla být krásná knížka na dobrou noc. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý vypravěčský talent!