Měsíční prach má jednu mimořádně otravnou vlastnost: chová se jako příbuzný, kterého jste nepozvali na svatbu, ale on přesto dorazil, opil se a teď odmítá odejít. Dostane se všude. Není to totiž prach v pozemském slova smyslu, ohlazený větrem a vodou. Jsou to mikroskopické střepy sopečného skla, ostré jako žiletky a nabité statickou elektřinou. Lepí se na skafandry, zadírá se do těsnění přechodových komor a páchne jako vypálený střelný prach.
„Jestli se mi ta šedá břečka dostala do kávovaru, tak rezignuju a jdu domů pěšky,“ zamručel Marek a kopl těžkou botou do úchytného stojanu v přechodové komoře.
„Do Prahy to máš zhruba tři sta osmdesát tisíc kilometrů, většinou z kopce, ale bez atmosféry. Doporučuju si přibalit svetr,“ odpověděla mu Klára, zatímco si se cvaknutím odepínala helmu. Její krátké, tmavé vlasy byly připlácnuté k čelu potem. Vypadala unaveně, ale v očích jí pořád jiskřil ten nebezpečný druh zvědavosti, kvůli kterému ji Evropská vesmírná agentura vybrala jako hlavní geoložku stanice Koperník II.
Byli tu už čtvrtý měsíc. Čtyři měsíce v prefabrikovaných válcích zasypaných třímetrovou vrstvou regolitu, který je chránil před kosmickým zářením a mikrometeority. Jejich úkolem nebylo lámat rekordy ani zapichovat vlajky. Byli to v podstatě hodně drazí jeskyňáři. Hledali prostory pro budoucí expanzi lidstva – obří lávové tunely v oblasti Marius Hills, pozůstatky dávné sopečné aktivity, kam by se dala schovat celá města.
„Tak ukaž, kvůli čemu jsme dneska zničili dva vrtáky z karbidu wolframu,“ řekl Marek, když prošli dekontaminační sprchou a usadili se v hlavní laboratoři. Místnost voněla po ozónu, recyklovaném vzduchu a laciném plastu.
Klára přetáhla data ze svého zápěstního terminálu na hlavní holoprojektor. Nad stolem se rozsvítila trojrozměrná mapa podzemního labyrintu, který mapovali poslední dva týdny. Vypadalo to jako zmrzačené kořeny gigantického stromu. Až na jednu část.
„Tady,“ ukázala Klára na místo v hloubce tří set metrů pod povrchem, kde se přirozená, nepravidelná trubice náhle měnila. „Sonary tam včera ztratily odraz. Myslela jsem si, že je to jen další propadlina, prostě větší dóm. Ale když jsme tam dneska spustili sondu s laserovým skenerem, vrátilo se mi tohle.“
Zvětšila výřez. Marek se naklonil blíž a v ruce se mu zastavil sáček s rehydratovanou míchanou vaječinou, která chutnala jako zplihlý polystyren.
Křivky přírodní jeskyně tam končily. Místo nich se v projekci rýsoval prostor, který měl naprosto dokonalou geometrii. Válcová chodba o průměru dvaceti metrů, klesající pod úhlem přesně třiceti stupňů, která ústila do obrovské sférické dutiny.
Nápad – ★★★★☆
Základní premisa – objev mimozemského artefaktu na Měsíci, který sleduje vývoj Země – je sice variací na klasiku žánru (vzpomeňme na A. C. Clarka a jeho 2001: Vesmírnou odyseu), ale vaše pojetí je nesmírně svěží. Skvělým tahem je zapojení moderního, pesimističtějšího pohledu na stav naší planety, což z artefaktu nedělá jen pasivní maják, ale potenciální hrozbu. Rozhodnutí postav na samotném konci působí logicky, lidsky a dává příběhu silnou, uspokojivou pointu, která přesně odpovídá potřebám dobré sci-fi povídky.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jedním z nejsilnějších pilířů vašeho textu. Dokázal jste bravurně skloubit „špinavou“, klaustrofobickou realitu těžké práce na Měsíci s posvátnou, mrazivou hrůzou z neznáma. Detaily jako pach střelného prachu, fyzika šestinové gravitace při slaňování nebo náhlý šok z návratu k normální tíži vtahují čtenáře přímo do skafandru. Kontrast mezi sarkastickým humorem postav a monumentálností mimozemské síně funguje naprosto dokonale.
Provedení – ★★★★★
Po řemeslné stránce jde o mimořádně vyzrálý text, který by se neztratil v žádném profesionálním sci-fi sborníku. Máte skvělý cit pro rytmus vět, vynikající slovní zásobu a hlavně dar pro tvorbu živých, uvěřitelných dialogů. Vaše metaforika (měsíční prach jako opilý příbuzný, baletka navlečená do ledničky, spálení Alexandrijské knihovny kvůli ohřátí polévky) je originální a přesná. V textu jsem zaznamenal jen naprosto minimální drobnosti (např. ‘v vakuu’ místo ‘ve vakuu’), které ale nijak neubírají na fantastické čtivosti.
Celkové hodnocení:
Napsal jste vynikající hard sci-fi povídku, která má hlavu a patu, skvělé tempo a výborně napsané postavy. Text krásně graduje od rutinní geologické práce až po existenční dilema celého lidstva, a přitom si po celou dobu udržuje uvěřitelný, civilní tón. Je vidět, že máte nejen načteno a nastudováno, ale především máte přirozený vypravěčský talent. Rozhodně v psaní pokračujte, vaše texty mají profesionální parametry a je radost je číst!