Klára pomalu sklonila řezák. Dívala se na černou kouli s výrazem člověka, který právě spálil Alexandrijskou knihovnu, aby si ohřál polévku. „Víš, co jsme právě udělali, Marku? Možná jsme právě připravili lidstvo o největší skok v jeho historii. O odpověď na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami.“
Marek k ní přistoupil a položil jí těžkou ruku v rukavici na rameno. „Odpověď už máme, Kláro. Sami nejsme. A ten skok… víš, když jsi malé dítě a najdeš v šuplíku tátovu nabitou pistoli, taky není dobrý nápad si s ní hrát jen proto, abys zjistila, jak funguje mechanika výstřelu. Až budeme dospělí, postavíme si vlastní vysílač. A zavoláme jim sami, za našich podmínek.“
Klára se naposledy rozhlédla po zhasnuté síni. Šestiúhelníky na stěnách mlčely, připravené čekat další milion let. „Co napíšeme do hlášení pro Houston?“
Marek se otočil k odchodu a posvítil si na cestu zpátky k neviditelné bariéře. „Napíšeme pravdu. Tedy, její geologickou část. Lávový tunel v sektoru B je nestabilní, hrozí propady stropu a silné magnetické anomálie z železných rud tu ruší techniku. Nedoporučujeme pro stavbu základny. Navrhujeme vchod z bezpečnostních důvodů odstřelit a zavalit.“
Klára se pousmála, i když to přes ztmavené sklo přilby nebylo vidět, a vykročila za ním. „To zní velmi vědecky, inženýre. Skoro by ti to člověk věřil.“
„To víš,“ odvětil Marek, když se spolu začali drápat vzhůru šikmým tunelem, pryč z místa, na které lidstvo ještě nedorostlo. „Hlavně nesmíme zapomenout zmínit ten prach. Ten zatracený prach je tady dole vážně k nevydržení.“ □
Nápad – ★★★★☆
Základní premisa – objev mimozemského artefaktu na Měsíci, který sleduje vývoj Země – je sice variací na klasiku žánru (vzpomeňme na A. C. Clarka a jeho 2001: Vesmírnou odyseu), ale vaše pojetí je nesmírně svěží. Skvělým tahem je zapojení moderního, pesimističtějšího pohledu na stav naší planety, což z artefaktu nedělá jen pasivní maják, ale potenciální hrozbu. Rozhodnutí postav na samotném konci působí logicky, lidsky a dává příběhu silnou, uspokojivou pointu, která přesně odpovídá potřebám dobré sci-fi povídky.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jedním z nejsilnějších pilířů vašeho textu. Dokázal jste bravurně skloubit „špinavou“, klaustrofobickou realitu těžké práce na Měsíci s posvátnou, mrazivou hrůzou z neznáma. Detaily jako pach střelného prachu, fyzika šestinové gravitace při slaňování nebo náhlý šok z návratu k normální tíži vtahují čtenáře přímo do skafandru. Kontrast mezi sarkastickým humorem postav a monumentálností mimozemské síně funguje naprosto dokonale.
Provedení – ★★★★★
Po řemeslné stránce jde o mimořádně vyzrálý text, který by se neztratil v žádném profesionálním sci-fi sborníku. Máte skvělý cit pro rytmus vět, vynikající slovní zásobu a hlavně dar pro tvorbu živých, uvěřitelných dialogů. Vaše metaforika (měsíční prach jako opilý příbuzný, baletka navlečená do ledničky, spálení Alexandrijské knihovny kvůli ohřátí polévky) je originální a přesná. V textu jsem zaznamenal jen naprosto minimální drobnosti (např. ‘v vakuu’ místo ‘ve vakuu’), které ale nijak neubírají na fantastické čtivosti.
Celkové hodnocení:
Napsal jste vynikající hard sci-fi povídku, která má hlavu a patu, skvělé tempo a výborně napsané postavy. Text krásně graduje od rutinní geologické práce až po existenční dilema celého lidstva, a přitom si po celou dobu udržuje uvěřitelný, civilní tón. Je vidět, že máte nejen načteno a nastudováno, ale především máte přirozený vypravěčský talent. Rozhodně v psaní pokračujte, vaše texty mají profesionální parametry a je radost je číst!