Technik se napřáhl, ale správce jeho rozmáchnutí zastavil, a tak se oba znovu pustili do prudké hádky a ani apely k tomu, že si všichni promluví, ničemu nepomohly. Jen na sebe křičeli a občas jeden do druhého strčil. A pak v jednu chvíli technik srazil správce na zem. V zuřivosti se natáhl a vší silou ho těžkou sekerou praštil do hlavy. Všechno utichlo. Co teď? Sledoval krev vytékající z mrtvého těla dřívějšího přítele a jeho srdce silně bušilo.
Potom je vyrušil řev. Otočil se a viděl, jak k němu běží správcova žena. Odstrčila jej stranou a klesla ke svému mrtvému muži a snažila se ho vzbudit. Technik se zvedl a bez jediného rozmyslu několika údery zabil i jí. Teprve poté sekeru zahodil. Klekl k oběma tělům a začal hledat klíče skladu. Někde je mít musel. Prohledal všechny správcovi kapsy, i ty jeho ženy, ale nic nenašel. Napadlo ho, že musí být v jeho pokoji, ale když se zdvihl, tak ve dveřích viděl bioložku.
Jen tam stála. Vyjeveně se dívala na tu krvavou scénu a když se její oči střetly s vrahovými, tak se otočila a utekla. On sebral sekeru a běžel za ní. Proběhl několik místností, až se nakonec dostal do kuchyně. Asi největší místnosti na celé stanici. Nevedl sem další vchod než ten, kudy se sem dostal.
Díval se po celé místnosti, ale neviděl ji. Snažil se ji zavolat, uklidnit. Tvrdil, že to udělat musel, že se jen bránil a že když se přestane schovávat, tak se prostě půjdou oba najíst, ale odpovědi se mu nedostávalo. Procházel místností a věděl, že ona se někde krčí a schovává.
Prošel až skoro nakonec a dál se snažil bioložku vylákat ven a pak najednou něco zaslechl, otočil se, ale bylo pozdě. Byla tam ona, v rukou dřímala velký těžký hrnec a dříve, než stihl zareagovat, dokončila svůj pohyb a tupá bolest jej donutila ztratit rovnováhu. Během chvíle klečela na něm a znovu a znovu mlátila do jeho obličeje. Každý jeho pohyb považovala za důvod k další ráně. Dokonce pokračovala i v momentě, kdy jeho pohyby byly způsobovány jen jejími údery, Protože život už vyprchal.
Když konečně přestala, jeho tvář byla znetvořena k nepoznání. Teprve poté si uvědomila, že ji nehrozí už žádné nebezpečí. V tu chvíli se jí udělalo špatně… Z toho hrůzného pohledu, z krve, kterou cítila na sobě i hrozného pachu, který zahltil její mysl. Zahodila svou zbraň a vzdálila se, aniž by dokázala přestat se dívat směrem k mrtvému. Teprve po několika nekonečně dlouhým vteřinám se konečně dokázala postavit.
