Byla v té době už skoro u východu. Otočila se a leknutím udělala několik kroků zase zpátky. Měla pocit, že tam někdo stál. Nějaký muž v barevné košili, ale když se podívala znova, tak byl pryč. Přísahala by Bohu, že tam někdo byl, ale teď po něm nebylo ani stopy. Ale kdo by to byl? Nikdo další už tady přeci není. Všichni jsou mrtví. Zbyla jen ona. Žádný muž v barevné košili tady nebyl. Nemohl být. I přesto jej tam viděla. Opatrně vyšla z místnosti, ale nikdo tam nebyl. Musela bláznit. Byl to nesmysl.
Brzy byl stres poražen hladem, a tak se vydala k tělům ležícím před skladem jídla a prohledala jejich kapsy. Stejně jako technik nic nenašla. Na jejich rozbité hlavy se snažila nedívat a brzy usoudila, že klíče musejí být u správce v pokoji. Vydala se tak tam. A skutečně našla klíče v šupleti pod několika starými knihami. Zaradovala se. Konečně… poprvé od bouře se zaradovala.
Náhodou se při odchodu letmo podívala z okna a znovu ho tam zahlédla. Stál venku. Muž v košili a šortkách. Když se ale vrátila k oknu, tak už tam nebyl. Snažila se podívat do všech stran, ale nikdo tam nebyl. Nemohl ani nikam odejít. Z okna správcova pokoje byly vidět jen široká bílá plocha. Jen sníh. Nebylo, kam by se mohl schovat. Měla pocit, že zešílela. Musí to být stresem. Snad jídlo pomůže.
Vydala se tak do skladu. Se zavřenýma očima překročila dvě těla a otevřela dveře. Uvnitř bylo dost jídla, aby vydržela, jak dlouho bude třeba. Pro čtyři málo, pro jednoho dost. Snědla toho tolik, že by si nikdy nepomyslela, že to její tělo zvládne a zbytek dne prospala.
Spala snad celou věčnost. Když se probudila, tak se cítila daleko lépe. Doufala, že to všechno byl jenom nějaký zlý sen. Noční můra, která postihuje neklidné duše. Doufala, že jakmile odejde ze svého pokoje, tak potká své kolegy. Že se nic nestalo, ale mýlila se. Před skladem stále ležela ta dvě těla. A v kuchyni technik a všude byla krev. Až teď si uvědomila, co se skutečně stalo a pak jen zvracela.
Trvalo hodiny, než se uklidnila a další hodiny, než se odhodlala k rozhodnutí, že musí těla vynést ven. Nemůžou tady zůstat. Nemůže je každý den překračovat. Musí je pohřbít. Nebo alespoň vynést ven. O pohřeb se už postará časté sněžení, ale tady zůstat nemůžou.