Asher se nad něj zvědavě naklonil. Tak že by se mu várka nevydařila?
„Kámo?“ hlesl a šťouchl do svíjejícího se těla špičkou boty. „Hele, myslím, že si zasloužíš slevu. Tak koukej vstát.“
Masonovy oči rychle kmitaly sem a tam. I pro protřelého Ashera to byl děsivý pohled.
„Nedělej si ze mě prdel, kde asi seženu novýho testera?!“
Ash urychleně nabil aplikační pistoli dávkou poslední nouze. Šlo o predátorské mršky, které neutralizovaly jakékoliv další nanoboty v oběhu.
„Ty mi tu nechcípneš, slyšíš! Tohle ti ještě naúčtuju, jen počkej!“
Hrot pistole prorazil stěnu mnohokrát zhojené Masonovy tepny.
Asherův dlouholetý kamarád pohnul prsty a zamrkal.
„Tak sakra vidíš, ty máš tuhej kořínek, tebe jen tak něco neskolí!“ zahulákal, stiskl Masonovu propadlou tvář a zaškubal s ní jako prababička, která se po dlouhé době shledala se svým milovaným vnoučkem. Asherovi přeběhlo po tváři zhnusení, když posléze otřel slinu ze své dlaně.
„Ty-ty jeden hajzle,“ zahlaholil přidušený hlásek.
„Važ slova! Právě jsem ti zachránil kejhák!“
Mason poněkud nemotorně mávl rukou ve vzduchu. „Víš ty vůbec, kolik mě stáli mý ozdravný nanoboti?“
Asher se zarazil.
„Do prdele, co myslíš, že mě drželo nad vodou? Zdravá strava?! Podívej se na mě! Bez nich jsem vyřízenej. Hotovo, šlus, kantáre!“ prskal chroptícím hlasem.
„Tak já si na to příště dám pozor! Až tě budu zase tahat ze sraček! Napřed se pána zeptám, jestlipak náhodou nemá nějaký nanoboty v těle! Počkám, až doslintáš a dochroptíš, abych ti dobře rozuměl!“ vztekal se Ash.
Mason se nejistě postavil na nohy. Zkroušeně zakroutil hlavou.
„Hele, žádný příště nebude. Už jsem nad tím hodně přemejšlel a tohle byla poslední tečka. Jdu se léčit. Končím s tím.“
„Co prosím?“
„Rozuměls. Půjdu na Oskarovu kliniku, maj tam nějaký převratný nanoboty, co se ti povrtaj v hlavě,“ Mason si namířil ukazováčkem ke spánku. „Je to nějakej experimentální šit, chtějí s tím léčit deprese, magory a různý závislosti. Sháněj dobrovolníky, půjdu do toho.“
Asher zpozorněl. Jeho oči se přimhouřily a mozek začal šrotovat. „Hele, víš vo tom něco víc?“
Mason pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. „Do toho už mě netahej. Řek jsem ti, že končím.“
„Ty určitě! Zítra budeš zase škemrat o nášup!“
Mason pohotově vztyčil prostředníček. Nepotřeboval nic říkat, věděl, že hádat se s Ashem bylo jako skočit z druhého patra. Nemuselo to skončit tragicky, ale bez újmy se to taky neobešlo.
„Sbohem,“ konstatoval hrdě a stiskl otvírání na vchodovém tabletu.
„Hele, počkej chvilku! Sorry,“ zvolal Ash lehce pohrdavě.
Mason se ze zvědavosti otočil mezi futry.
„Když mi doneseš trochu těch experimentálních potvůrek, máš u mě velkou slevu!“
Mason protočil oči v sloup a pokračoval ze dveří.
„Tak fajn! Všechno grátis! Sežeň mi ty nový nanoboty a uvidíš, co z toho vykouzlím!“
Ashův dávný přítel a první zákazník zmizel za hlasitě zabouchnutými dveřmi.
„Tak si vyliž prdel! Slyšíš?! Už ti nikdy nic neprodám ani pitomej aspirin! Budeš žebrat o ty předražený říznutý sračky někde v docích, ty smažko!“ řval hystericky do zavřených dveří.
***
„Musím si koupit nějaký létající auto, ta pozemní kolová kraksna už dojezdila,“ zahlaholil Dave ze spokojeného rozjímání.
„Dojezdila? Jak to?“ podivovala se Vanessa s posměšným tónem v hlase.
Hlasité předčítání
★★★★ Nápad: Sci-fi koncept s nanobotem a paralelními příběhy je zajímavý. Originální idea s použitím časových paradoxů. Kombinační nápad vykreslování postav je sympatický, ale někdy čtenáře zmate. ★★★★ Atmosféra: Napínavost je uchvacující. Dynamické scény, tmavý humor a cyber-punk svět jsou vyvedeny solidně. Osobnosti postav jsou věrohodně vytvořeny skrz dialog. ★★★ Provedení: Gramatika je v pořádku. Délka vět často brání plynulosti. Struktura příběhu by mohla být jasnější – někdy není evidentní, co se děje v jaké linii. Dialog je energický. SHRNUTÍ: Ambiciózní a lákavý sci-fi příběh. Autor se snaží přenést složitou zápletku skrz různé časové linky, což je odvážné. Zatímco myšlenka… Číst vice »