Klára se podívala na pruhovaný keramický hrnek s uštípnutým uchem. „Byl v kredenci. Jako vždycky.“
„Tady žádná kredenc není!“ zařval Jáchym. „Agnes! Kolik je na můstku osob?!“
„Na můstku se nacházíš pouze ty, Jáchyme,“ pronesla umělá inteligence tónem, ve kterém už Jáchym, možná jen svou vlastní paranoiou, slyšel jistou opatrnost. „Tvůj tep je sto čtyřicet úderů za minutu. Hladina kortizolu v krvi stoupá. Mám zahájit nouzový protokol pro psychické selhání posádky?“
„Ne! Nic nezahajuj!“ Jáchym se podíval zpátky na křeslo. Klára tam pořád seděla. Upíjela z hrnku, který neexistoval, a dívala se na něj s hlubokým, nekonečným soucitem.
„Ona nás nevidí, Jáchyme,“ řekla tiše. „Je to jenom stroj. Počítadlo. Vidí jenom to, co se dá změřit pravítkem a zvážit na vahách. Ale to místo tam venku…“ Ukázala bradou k vířící anomálii za oknem. „To místo měří úplně jiné věci.“
Třetí den se z Poutníka VII stalo přeplněné tržiště Jáchymovy minulosti. Už to nebyly jen letmé záblesky. Když procházel kolem strojovny, seděl tam pan učitel Kovář ze základní školy a trpělivě mu vysvětloval princip Archimédova zákona, přičemž poklepával ukazovátkem do chladicího potrubí reaktoru. V přechodové komoře stál jeho kamarád z dětství, Marek, který se utopil v lomu, když jim bylo dvanáct. Marek měl na sobě pořád ty modré plavky, z vlasů mu kapala voda, která na kovové podlaze netvořila louže, a ukazoval Jáchymovi placatý kámen. „Devět žabek, Jáchyme. Přísahám, že skočil devětkrát.“
Jáchym se zamkl ve své kajutě. Přitiskl dlaně k uším, ale hlasy nebyly venku – nebo možná byly, už to nedokázal rozlišit. Byly tak banální, tak strašlivě obyčejné. Nikdo mu nevyhrožoval, nikdo po něm nechtěl krev ani duši. Jeho otec si v chodbě stěžoval na drahé pivo, Klára si v kuchyňce broukala jakousi melodii a z větrací šachty se ozývalo štěkání Bary, feny německého ovčáka, kterou museli nechat utratit, když šel Jáchym na vysokou.
Právě ta obyčejnost z toho dělala peklo. Kdyby se po lodi plížila chapadlovitá monstra, věděl by, na čem je. Vzal by plazmový řezák a bojoval by, nebo by čestně zešílel strachy. Ale jak máte bojovat s vlastním otcem, který vám přišel opravit zásuvku? Jak máte vyhnat do vesmírného vakua ženu, kterou jste nikdy nepřestal milovat, když se vás ptá, jestli nechcete namazat chleba s máslem?
