„A ráno tam nebyl.“
„Přesně v 7:00 jsem přišla s medikací. Zámek byl stále aktivní. Po třech minutách bez odezvy jsem využila svou primární administrátorskou pravomoc a dveře otevřela. Místnost byla prázdná. Tepelné senzory neukazovaly žádnou biologickou stopu za posledních osm hodin. Vizuální kontrola potvrdila absenci pacienta. Pan Navrátil přestal v tomto prostoru existovat.“
Varga si promnul bradu, na které mu rašilo třídenní strniště. Kvantový zámek pátého stupně nešel obejít. Když ho zamknete zevnitř, stěny, podlaha i strop se propojí do jednolitého energetického pole. Pokoj se v podstatě stane nedobytným trezorem. Ledaže byste měli teleport, což byla technologie, která zatím existovala jen ve špatných filmech a v mokrých snech teoretických fyziků.
„Otevřete to,“ pokynul.
Marta přiložila dokonalou ruku k panelu. Dveře s tichým, uspokojivým zasyčením zmizely do stěny. Varga vstoupil dovnitř.
Pokoj byl malý, strohý a páchl. Nebyl to ten sterilní, ozónový pach zbytku stanice, ale hutný, zemitý odér staroby, zatuchlého oblečení a něčeho, co Varga nedokázal okamžitě identifikovat. Něčeho ostrého, alkoholového. Rozhlédl se. Obyčejná postel, úhledně ustlaná. Stůl, na kterém ležely rozebrané součástky nějakého prehistorického rádia. Holografický televizor, vypnutý. Žádné stopy po boji. Žádná krev. Žádná tajná propadliště – podlaha byla z jednoho kusu tvrzeného uhlíku, přímo nad reaktorem stanice.
„Zkontrolovala jste ventilaci?“ zeptal se Varga a pohlédl na mřížku u stropu.
„Průměr ventilační šachty je patnáct centimetrů, inspektore,“ odvětila Marta pedanticky. „Pan Navrátil, navzdory svému věku a mírné osteoporóze, měří sto sedmdesát dva centimetrů a váží osmdesát jedna kilogramů. Pokud nedisponuje schopností změnit se v kapalinu, ventilací neprošel. Navíc je tam laserová mřížka proti krysám.“
„Dobře, dobře. Odpusťte mi mou lidskou potřebu ptát se na banality,“ zamumlal Varga. Přistoupil ke stolu. „Co je tohle?“ Ukázal na drobnou hromádku bílého prášku vedle rozebraného rádia.
Marta zaostřila optiku. Z očí jí na zlomek vteřiny vyšlehl modrý paprsek. „Křemičitanový prach. Běžný vedlejší produkt opotřebení chytré hmoty. Zcela neškodný.“
Varga se zamračil. „Chytrá hmota? Z té jsou postavené stěny, ne?“
„Ano. Celá stanice je modulární. Stěny se mohou přizpůsobovat, měnit barvu, texturu, dokonce se mírně smršťovat nebo rozpínat podle potřeb tlaku a strukturální integrity. Nicméně v ubytovacích jednotkách je tato funkce z bezpečnostních důvodů uzamčena.“
Varga se dotkl stěny. Byla chladná a na první pohled vypadala jako obyčejný plastocement. Zhluboka se nadechl. Ten pach alkoholu byl tady silnější. Připomínalo mu to dětství na Zemi, než oceány zaplavily pevninu a jeho děda na Moravě… počkat.
Nápad – ★★★★★
Zápletka s uzamčeným pokojem je literární klasika, ale její rozuzlení pomocí ‘zblbnutí’ chytré hmoty starým kompresorem je geniální a neotřelé. Kontrast mezi chladným, přetechnizovaným vesmírem a ryze lidskou touhou po domácí pálence dodává příběhu skvělý komediální náboj. Nosná myšlenka o vítězství selského rozumu nad umělou inteligencí je podána velmi vtipně a úderně.
Atmosféra – ★★★★★
Od prvních řádků se vám daří budovat fantastickou, lehce noirovou a zároveň silně satirickou náladu. Prostředí rezivějící stanice Nová Ostrava působí neuvěřitelně plasticky, úplně cítíte ten pach ozónu smíchaný s vůní kvasu. Interakce mezi cynickým inspektorem, pedantskou androidkou a nerudným seniorem jsou plné jiskřivé energie, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★★
Stylistika textu je na vynikající úrovni, věty krásně plynou a tempo vyprávění je pro formát povídky naprosto ideální. Dialogy působí přirozeně, jsou svižné a plné skvělých hlášek, přičemž reptající chytrý kabát funguje jako výborný opakující se vtip. Po řemeslné stránce není textu v podstatě co vytknout, čte se to jedním dechem a pointa je perfektně načasovaná.
Celkové hodnocení:
Jedná se o mimořádně zdařilou a řemeslně vyzrálou sci-fi povídku, která by se neztratila ani v profesionálním literárním magazínu. Autor skvěle zvládá balancovat mezi detektivním žánrem a komedií, přičemž si udržuje jasný a sebevědomý autorský hlas. Text má výborný spád, sympatické postavy a chytře uzavřenou, uspokojivou pointu. Jen tak dál, tohle je přesně ten typ příběhů, které čtenáři milují!