„Máte záznamy o Navrátilově psychologickém profilu?“ zeptal se, zatímco začal přecházet po místnosti. Pata, špička. Pata, špička. Krok, krok.
„Alois Navrátil. Osmdesát osm let. Bývalý inženýr atmosférických procesorů. Povaha: extrémně tvrdohlavý, asociální, náchylný k cynismu a neustálému stěžování. Vykazuje známky technologické fobie. Odmítá kybernetické implantáty, odmítá upgrady paměti. Jeho oblíbená činnost je sedět v křesle a nadávat na mladou generaci, přičemž ‚mladou generací‘ myslí kohokoli, komu je pod sedmdesát, nebo kdo má více než pět procent těla nahrazeno syntetikou.“
„Sympaťák,“ ušklíbl se Varga. Došel od jedné stěny ke druhé. Tři a půl kroku. Zastavil se, otočil a šel napříč. Tři a půl kroku. Znovu se zamračil.
„Sestro Marto, jaké jsou oficiální rozměry této místnosti?“
„Standardní ubytovací modul třídy D. Čtyři krát čtyři metry. Výška stropu dva celé a šest desetin metru.“
Varga se podíval na své boty. Věděl naprosto přesně, jak dlouhý je jeho krok. Naučil se to v policejní akademii a od té doby to používal jako svůj osobní, nezpochybnitelný metr v galaxii, kde se dalo zfalšovat naprosto všechno, od kamerových záznamů po vzpomínky. Tři a půl kroku nebyly čtyři metry. Bylo to zhruba tři a půl metru.
„Máte tu sousedy?“ zeptal se náhle, aniž by dal najevo svůj objev.
„V jednotce 401 sídlí pan Antonín. V jednotce 403 je momentálně prázdno, probíhá tam sanitace po předchozím obyvateli, který explodoval.“
„Explodoval?“
„Neautorizovaný pokus o přetaktování kardiostimulátoru za účelem zvýšení výkonu v posteli,“ vysvětlila Marta bez mrknutí oka. „Velmi tragické. A velmi nepořádné.“
„Půjdu si promluvit s panem Antonínem,“ rozhodl Varga. Vyšel na chodbu a stiskl zvonek u dveří 401.
Dveře se otevřely téměř okamžitě. Stál v nich muž, který vypadal, jako by ho někdo poskládal ze součástek na vrakovišti. Levou polovinu tváře měl nahrazenou hrubým chromovaným plátem, pravé oko bylo organické a podezřívavé, levé zářilo zlověstnou červenou barvou. Pravá paže byla obrovská robotická končetina z nějakého těžkého nakladače, zatímco levá byla kostnatá a lidská, svírající napůl vykouřenou elektronickou cigaretu.
„Co je? Kdo umřel tentokrát?“ zachrčel Antonín. Z cigarety vyfoukl obláček páry, který voněl po levanduli a spáleném plastu.
„Inspektor Varga. Vyšetřuji zmizení vašeho souseda, pana Navrátila. Mohu vám položit pár otázek?“
Antonín si ho změřil od hlavy až k patě. Jeho robotická paže najednou s hlasitým BZZZT vyletěla nahoru a zasalutovala. Stařec ji naštvaně srazil lidskou rukou dolů. „Zatracený obvody. Chytá to rušení z místní wifiny. Pokaždé, když si někdo v sektoru A stahuje porno, začnu salutovat. Co potřebujete, fízle?“
Nápad – ★★★★★
Zápletka s uzamčeným pokojem je literární klasika, ale její rozuzlení pomocí ‘zblbnutí’ chytré hmoty starým kompresorem je geniální a neotřelé. Kontrast mezi chladným, přetechnizovaným vesmírem a ryze lidskou touhou po domácí pálence dodává příběhu skvělý komediální náboj. Nosná myšlenka o vítězství selského rozumu nad umělou inteligencí je podána velmi vtipně a úderně.
Atmosféra – ★★★★★
Od prvních řádků se vám daří budovat fantastickou, lehce noirovou a zároveň silně satirickou náladu. Prostředí rezivějící stanice Nová Ostrava působí neuvěřitelně plasticky, úplně cítíte ten pach ozónu smíchaný s vůní kvasu. Interakce mezi cynickým inspektorem, pedantskou androidkou a nerudným seniorem jsou plné jiskřivé energie, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★★
Stylistika textu je na vynikající úrovni, věty krásně plynou a tempo vyprávění je pro formát povídky naprosto ideální. Dialogy působí přirozeně, jsou svižné a plné skvělých hlášek, přičemž reptající chytrý kabát funguje jako výborný opakující se vtip. Po řemeslné stránce není textu v podstatě co vytknout, čte se to jedním dechem a pointa je perfektně načasovaná.
Celkové hodnocení:
Jedná se o mimořádně zdařilou a řemeslně vyzrálou sci-fi povídku, která by se neztratila ani v profesionálním literárním magazínu. Autor skvěle zvládá balancovat mezi detektivním žánrem a komedií, přičemž si udržuje jasný a sebevědomý autorský hlas. Text má výborný spád, sympatické postavy a chytře uzavřenou, uspokojivou pointu. Jen tak dál, tohle je přesně ten typ příběhů, které čtenáři milují!