Těžké rozhodnutí obra Ínemaka

DramaFantasyLáskaMezilidské vztahyNapětí

⏱️ Doba čtení: cca 20 minut

Obr nakonec všem oznámil: „Vím, jak nesnáší všechny ty souboje! Proto ji nechám, aby se do jednoho zapojila. Kdo co vsadí na její první a zároveň poslední souboj? Když vyhraje, rozhodne se, co udělá dál, a vy to budete muset přijmout!”

Rezavá princezna na to odfrkla: „Tu dokážu porazit levou zadní!”

Norman se zamračil a varoval: „Ale dej pozor, má to znamení!”

Rezavá princezna se jen ušklíbla: „Já ji toho znamení zbavím!”

Schovala jsem se za obra a vykřikla: „Do žádného souboje se zapojovat nebudu! K tomu mě nikdo nepřinutí!”

Norman zabručel: „No vida, jak je zbabělá! A na víc neumí ani uposlechnout svého pána!”

Moran se na něj ostře podíval: „Já se budu bít za ni, abys věděl! Za ty tvoje kecy tě sejmu. Nemysli si, že ne. To, co jsi tu rozehrál, je moc zlé, a tvá zloba a závist tě zahubí!”

Norman se celý napnul a hrozivě zařval: „Když se raději necháš zabít, než abys přiznal pánovi pravdu…”

Obr se postavil mezi ně a zařval: „Tak dost! Stačilo!” Otočil se na mě. Schovávala jsem se za ním a pevně ho objímala. Obr mě zvedl do náruče a klidně řekl: „Když to s tím soubojem vy dva myslíte vážně, tak do toho a přestaňte se hádat. Nezdržujte to!”

Moran a Norman

Norman a Moran vystoupili na pódium. Obr se mnou v náručí přistoupil blíž, pobídl je: „Tak začněte!”

Vzali si hole a souboj začal. Měla jsem z toho špatný pocit. Schovala jsem si obličej do Ínemakova pláště, protože jsem tohle nechtěla vidět. Obr se na mě podíval a zašeptal: „Měla by ses na to dívat, abys viděla, jak jim to jde a taky kdo z nich vyhraje, co?”

Podívala jsem se na něj a on se zašklebil. „Typnu si, že se oba tak zřídí, že zítra žádná svatba nebude!”

Rezavá princezna to slyšela a okamžitě se vztekle ozvala: „Proč jsi jim to dovolil? Odvolej je! Jestli otec Morana zabije, tak chci taky zemřít!”

Obr zavrčel: „Uklidni se, nezabije ho. Vždyť je to jen pro zábavu, ne o život!”

„Ale otec je schopný všeho,” zoufale vyhrkla rezavá princezna, „měl bys je zastavit, než otce chytne amok!”

A měla pravdu. Norman udeřil Morana surově do hlavy a ten se skácel na zem. Rezavá princezna vykřikla a obr okamžitě ukončil souboj, přiznáním Normanova vítězství.

ROZLOUČENÍ

Morana odnesli v bezvědomí do léčírny, a rezavá princezna tam odešla s ním. Norman se obrovi poklonil a zeptal se:
,,Co dostanu za odměnu za své vítězství, můj pane?”
Obr vytáhl z kapsy svého pláště plný měšec a hodil ho Normanovi. Norman ho chytl, poděkoval a řekl:
,,Jestli se pán na mě nezlobí, mohli bychom si spolu připít!”
Obr na to kývl, postavil mě na zem a šli spolu ke stolu, kde si připili. Norman řekl:
,,Ale když jsem já vyhrál, znamená to, že ona prohrála!” Ukázal Norman na mě.
Obr na něj zavrčel:
,,A co tím chceš říct?”
Norman se zašklebil:
,,Chci vidět, jak ji potrestáš, můj pane!”
Obr řekl:
,,Pro ni je největší trest, když nemůže být s Ohynem, takže jsem se rozhodl je držet od sebe. Už se neuvidí. A s Moranem se taky neuvidí! Myslím, že je nejvyšší čas ji hodit do černé propasti. I když jsem slíbil, že to nikdy neudělám, všechno, co se tu kvůli ní stalo, mě k tomu vede.”
Norman na to pokýval, zabručel:
,,Kdyby pán dovolil, já bych ji srovnal!”
Obr vstal od stolu, řekl:
,,Nic takového ti nedovolím. Drž se raději dál, nebo tě srovnám já!”
Obr mě chytil do náruče a šel se mnou do léčírny podívat se, jak je na tom Moran.
Moran ležel se zavázanou hlavou, u něho seděla rezavá princezna a držela ho za ruku. Léčitel řekl:
,,Bude to možná chvíli trvat, než přijde k sobě, ale určitě se z toho brzy dostane a bude zase v pořádku!”
Obr kývl, podíval se na mě a řekl:
,,Ty už Morana dlouho neuvidíš. Slyšela jsi, co jsem řekl Normanovi?”
Tak jsem smutně řekla:
,,Jo, slyšela. Chceš mě hodit do černé propasti?”
Obr zavrčel:
,,Potřebujeme si od sebe odpočinout. Nemůžu ti jen tak odpustit všechno, co se tu stalo!”
Rezavá princezna řekla:
,,Taky ji to nikdy neodpustím!”
Vtom se probral Moran, otevřel oči a řekl:
,,Ale mě to odpustíte, nebo mě taky svrhnete do černé propasti?”
Obr se na Morana zasmál:
,,Tebe do černé propasti nesvrhneme. Je ti odpuštěno, a zítra tě všichni rádi uvidí šťastného po boku své nové královny!”
Moran zaprosil:
,,Tak to prosím odpusť i jí, neházej ji do černé propasti. Vzpomeň, jak jsi tu bez ní trpěl!”
Rezavá princezna řekla:
,,Jen ať ji tam hodí. Byla by schopná nám pokazit i naši svatbu. Pána se taky natrápila už dost! Kdyby to bylo na mě, už by tu dávno nebyla!”
Obr zavrčel:
,,Tak asi raději už mizíme!”
Moran se zkusil posadit, ale byl moc slabý. Zašeptal:
,,Ínemaku, prosím, chtěl bych se s ní ještě rozloučit!”
Rezavá princezna vykřikla:
,,Morane, jak to po tom všem můžeš chtít!”
Obr k Moranovi se mnou přistoupil a dovolil mi, abych mu podala ruku, ale rezavá princezna zaječela:
,,Nepřibližuj se k němu!”
Tak mě obr chytil a zmizel se mnou k známému železnému mostu, pod kterým hoří ohnivá řeka. Prošel jím se mnou v náručí, pak do brány zapomnění. Močály kolem hlasitě bublaly a šla z nich temná pára. Ínemak se mnou v náručí došel ke kraji propasti a zeptal se:
,,Tak co mi řekneš?”
Viděla jsem smutek v jeho očích a rozbrečela jsem se:
,,Mám tě ráda Ínemaku a budu na tebe myslet!”
Dala jsem mu pusu a odstrčila se od něho. Obr mě pustil a já padala dolů do černé propasti. Potom jsem se probudila doma.